A tak jsi jdem pro bramborovou :)

Včera v 19:58 | Loui |  Zpovědníček
... huh zasranej livestream, v průběhu zápasu se mi sekl minimálně stokrát, takže jsem se neustále vztekala, nemluvě o tom, že české přímé přenosy mě nechtěli k tomu vůbec pustit, protože to bylo možné jen na území ČR. Fuck. Kluci mě zklamali. Lhala bych, kdybych řekla, že nejsem zklamaná. To co jsem z těch úseků viděla byla jedna velká katastrofa, jako by se ani nesnažili. Ach jo, snad Slováci Rusům daj pořádně na prdel, i když to bude pořádná fuška, Rusáci jsou svině, bohužel dobré svině. Takže hokeji zdar a Slovensko do toho! Gratuluji, však mi vám to příště natřem ;-)
A Češi, ne že pustíte ten bronz! To už bych se vážně zlobila :D
Přidat komentář
 

Emma Watson - design

Úterý v 11:17 | Loui |  Layouty
Zduř přátelé, tak jak to jde? *házím pohled alá Joey Tribbiani*
Už dlouho jsem slintala nad tímhle photoshootem Emmy a měla chuť s ním něco spáchat. Chudák. Ale tak což, je to nenáročný layout :D Všechno zachraňují její fotky, neboť na nich vypadá fakt úžasně. Bledá závist, já chci taky takhle vypadat :D
No nic jdu douklízet ten svinčík dole :D
Ávé
http://nd05.jxs.cz/358/545/9c479fdf60_85669701_o2.png
Počet komentářů: 2

13. Týden - aneb jak na mě padla deprese

13. května 2012 v 20:01 | Loui |  Zpovědníček
Pocket full of sunshine :D:D:D


... joup celý týden byl, takový nějaký... no na hovno. Dalo by se říct, že se to táhlo od minulého týdne a toto jen gradovalo do největšího stavu nouze. Od soboty kdy jsem měla horečky, jsem myslela, že se v týhle rodině snad zblázním a zabiju každého kdo na mě promluví.

V pondělí jsme měli Bank holiday. Nebudu vysvětlovat co to přesně je, já bych to popsala jako "svátek práce", ale jestli se vám chce, tak si o tom můžete něco přečíst na wiki :-). Měli jsme s Naďou vypadnout do nějakého zábavního parku, ale jelikož od rána chcčilo (zase) a mě nebylo zrovna nejlíp, tak jsme to zabořili v Edgwaru v nákupáku. Koupili jsme bezdomovci, co seděl venku na dešti nějakej sendvič, pár housek, šunku a horký čaj, neboť se mi ho zželo. Cestou z coffe costa jsem se zubila na jednoho krasavce a tajně doufala, že do doby než se tam vrátíme ještě tam sedět bude. A seděl. A pak si přisedl k nám. Sice jen na chvíli, ale i tak to potěšilo. Akorát to byl Němec. Kterým já se vyhýbám jak čert křížům :D

V úterý nastal pravý masakr, jelikož jsem neuklízela v pondělí, tak se mi to přesunulo na úterý. Večer jsem byla ráda, že jsem padla do postele. Vážně jsem tehdy uvažovala, že si s Kelly promluvím o mojí práci, jelikož stoprocentně nejsem normální au-pair. Typovala bych to na au-pair plus nebo dokonce na mather´s help. Doslova bych se přetitulovala spíš na uklízečku, ale tím by mi náladal klesla pod bod mrazu a to už by byl průser. A navíc, Naďa mě v mých temných myšlenkách podporovala, za což jsem ji vážně vděčná *ir*.

Středu jsem nějak odklepala, a vše se lesklo jako psí koule. Navíc moje nálada se zhoršovala, a rodinka to ze mě cítila. O tom, že jdu s malým do školky jsem se dozvěděla "za pět minut dvanáct", takže moje nasrání se prohlubovalo čím dál tím víc nemluvě o zasrané bolesti v krku. Takže když pak Kelly slezla dolů a vykládala jakou měla big headache, tak jsem jí chtěla třísknout po hlavě, jelikož já měla teploty a přesto jsem musela makat. Ale to jen tak okrajově.

Ve čtvrtek už jsem myslela, že si půjdu kopat hrob. Vzpomínáte, jak jsem říkala, že Simon odejde ráno v sedm a v osm večer se teprve vrací. Ha ha, no tak tentokrát pracoval doma. Větší ponorku si už nedokážu představit. Nesnáším, když je někdo doma, když uklízím, a hlavně on. Protože sotva jsem uklidila kuchyň znovu tam bylo nakydáno. Ale večer s mamčou jsem si o tom pokecala a vylila srdíčko, takže jsem přišla na pár zajímavých věcí a Kelly si to i se Simon u mě vyžehlila noční smskou, kdy mi v ní psala, že společně se Simonem mluvila a myslí si, že tvrdě pracuji a děkují za to, že je jejich dům tak uspořádaný.
Nevím jestli si Kelly začala uvědomovat, proč chodím jak nasraný buldok, ale jsem ráda, že nakonec mou práci ocenila a poděkovala za ni.

Pátek byl doslova hard. Kell měla pozvanou návštěvu na večeři, takže jsem se nezastavila. S tím, že si pak tu véču s nima dám taky a pak půjdu spát, protože jsem se zase necítila dobře. Ale večeře zkončila brzy a mamča mě po skypu přesvědčila, že bych na chvíli z baráku měla vypadnout a tak jsem šla. Což byla chyba. Pohádala jsem se s Naďou a řekla jí svoje a od plic. Jak už jsem jednou řekla - nejsem nekonečně splachovací a na hlavu si srát nenechám. Jsem totiž člověk, co rád pomáhá a rozdal by se pro přátelé, ale když jsem v depresi, očekávám, že se moje péče jednou vráti a já budu mít v někom oporu. Už jsem se v před nějakou dobou spálila v očekávání, že mi někdo blízký poskytne náruč a místo toho jsem se... - to je v podstatě jedno. Takže tuhle ránu jsem taky těžce rozdýchávala, protože ač jsme byli znovu s naší partou, já se mezi holkama cítíla jako páté kolo u vozu. Takže, kdyby nebylo kluků a hlavně Jamese, tak jsem tam zbytečná a moje deprese by se prohloubila ještě víc. Jelikož si mě ale všímali jiní, sebrala jsem všechny svoje koule, rozloučila jsem se s nimi a šla domů spinkat. Když jsem usínala, říkala jsem si, že na tom jak se ke mě chovali, vlastně vůbec nezáleží. Já mám přátele, a rozhodně jsou to ti nejlepší. Nejsou sice tak blízko jak bych si přála, ale vím že jsou.

Včera jsem celý den proležela v postely a vůbec mě to netankovalo. Pustila jsem si všechny tři díly Narnie a zaslintala si nad Caspianem. Kdo by taky neslintal, že? Pak si udělala snídaňo-obědo- večeři a zase šla hnipat do postele. Dala další hovor s maminkou a mezitím si udělat kotel čaje. Potkala jsem v kuchyni Kelly, která mi dala výplatu (pání, jen s denním spožděním :D) a přihodila mi o deset liber navíc. Huhuhuuu :D Prej za páteční makaču. Kdo by to nebral, že?

Dneska jsem měla dmluvené "rande" s Naďou, aby jsme si vyříkaly to jak se poslední dobou navzájem chováme. Můžu říct, že jsem byla ráda, že nám nikdo nerozumí, protože jsme se fakt brutálně chytli :D Alespoň sme si vyříkali co nám objema vadí a pro příště se těm problémům vyhneme. Protože takhle se hádat je celkem vysilující :D A když už se rozhodnu s někkým hádat tak to stojí za to. Na zbytečný hádky mě nikdo neužije. Někteří co už mě znaj, by mohli vyprávět :D

No nic. Dneska je den matek, takže jsem trošku smutná, že nemůžu být s tou mojí :( Ale už je to jenom dva a půl týdne co ji uvidím, takže těšing jak cyp :D A krom toho moje rodinka vůbec nic netuší :D Huuuu, lidi. Chci usnout a probudit se dvacátého devátého kolem deváté večer :D ...svině mi přesunuli let z rána na večer a bobika, moje Mulička na mě bude čekat deset hodin, god bless you, drahouši :D LY ;) :D

Počet komentářů: 1

Vitiligo, aneb jak nám Mike bělil kůži...

11. května 2012 v 0:19 | Loui |  Články, Reportáže
... už nějakou dobu mě toto téma drží. Vlastně od té doby, co jsem se s kamarádkou o Michaelově "bělení" kůže bavila. Zřejmě jsem ji asi moc nepřesvědčila, a tak jsem začala hledat nějaké stránky, které bych ji poslala, aby si je přečetla a pak mi řekla svůj názor. A našla jsem velice detailní stránky, a měla jsem prostě potřebu to sem vložit. O to bolestnější je to, že i když fanoušci vědí, jak byl Mike nemocný, polovina světa nemá ani zdání :)
Celý článek | Počet komentářů: 3

Další články

Kam dál