1. Kapitola - BODYGUARD

20. března 2010 v 21:51 | Loui |  Bodyguard
Ehm, první kapitolka k mé povídce... Mám pocit, že jsem tak trochu pohořela... hodně pohořela, snad se to v dalších kapitolách zlepší... Nesnáším začátky, to je to nejhorší co může být xD
S láskou Loui

1. Kapitola - Titěrná věcička

Megan měla srdce až v kalhotkách a žaludek, zřejmě nechala někde doma. Vůbec netušila, co to dělají. Nebo proč to dělají, ale koho to v tuhle chvíli zajímalo? Proplétala se mezi lidmi a koutkem oka sledovala, jak patnáct mužů staví ze svých těl zeď. Osm jich bylo neskutečně velkých a dalších sedm, vedle nich vypadali jako mouchy. Nešlo to hladce, ale s tím nikdo nepočítal. Lidé si neustále hledali cestičku jak přes muže přejít a některým se to dařilo. Meg byla vzteky bez sebe, když už se po několikáté musela vrátit na zpět, kvůli postrkování ostatních. Možná že to opravdu nebyl dobrý nápad. Nakonec se k zpěvákovi dostala natolik blízko, že ho pevně chytila za ruku a prudce si jej přitáhla k sobě. Jeho rekce byla instinktivní - chtěl ji od sebe odstrčit. Nevšiml si ani, že bezohledných fanoušků ubývá, protože si stále chránil obličej před ostrými nehty.
"Koukněte," zafuněla mu do ucha. Michael zaváhal. "Támhle jsou moji kamarádi a pomáhají od vás odtáhnout všechny ty lidi, pojďte, musíme zmizet," trhla rukou, aby ho přinutila jít. Byl až překvapivě silný a zůstal stát na místě.
Proč by měl někomu takovému důvěřovat?
"Jak?" dostal ze sebe nakonec.
"Jen se mě pevně držte a ostatní od sebe odstrkujte," radila mu. "Budeme, utíkat, nebude to nic snadného. Vaše auto vás bude čekat na konci pětapadesáté ulice."
"Moje auto?" nechápal. Meg se tomu ani nedivila.
"To je na dlouhé povídaní," zakroutila hlavou a tentokrát škubla víc a Michael se dal konečně do pohybu. Nevěděla, jak se jim podařilo mezi těmi lidmi vůbec utíkat. Pocítila, že je na několika místech podrápaná a na paži bude mít určitě modřinu. Michael spolu s Meg několikrát škobrtl a málem upadl. Nakonec ale odběhli pryč od až moc nadšených fandů a tak trochu zvolnily krok a zamířili do jedné z bočních uliček, kde hluk z náměstí byl jen přelud. Meg se Michaela pustila a opřela si dlaně o kolena, tep měla zrychlený a líčka měla rudá. Pálivá bolest v obličeji ji napovídala, že její ruce nebyli jediné, které to schytali.
"Pane bože," vydýchával se Michael a na prázdno polkl. "Je mi to líto! Jste zraněná?!"
"To nic není," řekla přerývavě, ještě nestačila popadnout dech. "Moji kamarádi pomohli vašim bodyguardům většinu lidí odtáhnout od vás pryč. A tohle mi strčil do ruky jeden z nich - " vytáhla titěrné sluchátko, "- a řekl, že vaše auto bude přistaveno na konci pětapadesátky."
Michael vypadal zkroušeně. Jeho tvář se také nevyhnula škrábancům a sluneční brýle měl nakřivo.
"Tohle se nemělo stát," povzdychl si a narovnal si brýle, dívka se na něj povzbudivě usmála. Megan pohlédla na sluchátko a strčila si ho do ucha. Zkoumavě si měřila jeho konec a pak zmáčkla skoro neviditelný čudlík. V uchu ji hlasitě zapískalo, neslušně zaklela a upustila spínač, sluchátko ji ale zůstalo viset v uchu. Z druhé strany připojení se ozvalo několikahlasné nadávání. Meg zrudla.
"Pánové uklidněte se prosím," zahřměl do nadávek autoritativní hlas. "Slečno?"
"Ano?" vypískla, aniž by si přidržela u pusy mikrofon.
"Pokud mě slyšíte, přiložte si mikrofon k ústům," radil ji uklidňujícím hlasem. Megan rozklepaně poslechla.
"Já - omlouvám se, nevěděla jsem, co to udělá."
"To je v pořádku, vedete si dobře, teď mi řekněte, kde jste."
Megan pohlédla na oprýskané pořadové číslo domu.
"O tři bloky dál, než je smluvené místo."
"Mohu vás poprosit o laskavost?" otázal se.
"Ano -?" odpověděla tázajícím se tónem.
"Je možné, že Mike na sebe strhne pozornost díky tomu co má na sobě, mohla byste si s ním pár věcí prohodit?"
"Dobře," polkla. "Na pětapadesátce budeme do deseti minut."
"Budeme čekat," souhlasil a pak bylo hluché ticho. Megan si sluchátko vyndala a schovala si jej do kapsy.
"Máme si vyměnit oblečení, podle mého bude stačit, když vám dám svoji mikinu a schovám vaše brýle," řekla roztřeseně, až teď si pořádně uvědomila, že je v uličce s hodně slavným zpěvákem.
"To je nejlepší nápad," souhlasil a sundal si červenou bundu. Megan se probrala a svlékla si svou mikinu, když ji podával své oblečení. Meg opatrně vše schovala do její plátěné kabelky. "Můžeme vyrazit," pobídl ji a nasadil si kapuci.
"Jasně, ehm... Půjdu pár kroků od vás, ať jsme co nejnápadnější."
Michael se na ní zadíval a pomalu vyšel z boční uličky.
"Víte… potkávám velmi málo -" větu nechal viset ve vzduchu.
"Normálních lidí?" zasmála se. "Tak tomu věřím," přikývla. "Sice o tomhle setkání budu vyprávět svým prapra-vnoučatům, ale na hysterii mě člověk neužije.
"Doufám, že o mě budete vyprávět jen to nejlepší," zasmál se a přidal do kroku.
V tichosti kráčeli čím dál zalidněnějšími ulicemi. Když Michael spatřil černé auto stojící nenápadně u kraje chodníku, úlevně si oddychl. V okamžiku kdy ho bodyguardi poznali, rychle Mika obklopily a vtáhli do auta. Megan vytřeštila oči, když spatřila, jak rychle se to událo. Michael se ještě stihl otočit, aby křikl:
"Jak se jmenujete?"
"Megan," vyhrkla, ale netušila, jestli jí vůbec slyšel. Sotva se zavřely dveře, auto se rozjelo.
"No... Páni," nevěřícně kroutila hlavou. Vydala se zpátky na náměstí. Cestou ji pořád vrtalo hlavou, jestli to náhodou nebyl jenom přelud. Ale to, že měla v tašce schovanou červenou bundu a sluneční brýle, ji utvrzovalo, že si to všechno nevymyslela. Jak se jedno obyčejné odpoledne, mohlo změnit na takovou akci?
"Záchranná mise splněna," zasalutovala, když dorazila ke kamarádům. Kluci na ni překvapeně pohlédli.
"Tu bundu si z něj svlíkla, nebo ti ji dal dobrovolně?" rýpl si Logan.
"Vyměnili jsme si oblečení, musím to vrátit," vyplázla jazyk a uskočila, když se po ní kamarád ohnal. "Tak co, jaká jsem byla?"
"A jací jsme byli my?" oplatil ji to Tanner.
"Vy jste si vedli úžasně," pochválila je, a sklesle se posadila na patník chodníku.
"Ale ty jsi byla ta, co to dala do kupy, jsme na tebe hrdí," přisedl si k ní bratr a objal ji kolem ramen. Megan se rozesmála a opřela si hlavu o tu jeho.
"Stejně je to zvláštní, stála jsem deset centimetrů od Michaela Jacksona a ani jsem nedostala autogram..."
"Ty lůzře," zavtipkoval Rayen, nejstarší kluk z jejich osmičlenné skupiny.
"Jo to jsem," povzdychla. Přemýšlela, jestli ho vůbec, ještě někdy uvidí...

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Terysekk Terysekk | Web | 25. března 2010 v 17:16 | Reagovat

Skvělej dílek těším se na pokráčko :-)

2 Lenka♫♪ Lenka♫♪ | 21. dubna 2010 v 21:36 | Reagovat

To je moc zajímavý námět a začíná to dobře tak jsem zvědavá jak to bude pokračovat!!! :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama