Březen 2011

A tak jsme se poznali...

29. března 2011 v 19:05 | Loui |  Zpovědníček
... ehm, zase téma týdne. Prvně mi přišlo zcela nezajímavé a neměla jsem v plánu se k tomu vyjádřit. Ale jak jsem tak procházela články na toto téma, neudržela jsem se. Jednak proto, že si většina uživatelů představuje pod seznámení na internetu jen ta seznámení, která se týkají opačných pohlaví a také proto, že mě to začíná bavit xD. Ale myslím, že bychom se na to měli podívat jinak. Seznámení na internetu přece nemusí být, jen to, že kouknete někomu na profil a řeknete si "Toho pokusím zbalit..." víte, dating chaty mi přijdou hloupé, člověk nikdy neví jestli ten na druhém konci píše pravdu a to nejen o svém vzhledu.
V dnešní době ač to zní divně a celkem i děsivě, se dají vytvořit velmi silné přátelské vztahy přes internet. Já jsem toho jasným důkazem. Moji nejlepší kamarádku jsem potkala právě takto... Jen jsme měli štěstí, že od sebe bydlíme, co by kamenem dohodil. Tím chci říct, že člověk je někdy mezi lidmi, se kterými se stýká úplně ztracený, a proto hledá únik a také někoho kdo by mu rozuměl. Je docela smutné, že se někteří lidé ani jinak nedokážou seznámit, neboť jsou svým okolím přehlíženi, šikanování nebo utlačováni. Svět je zkaženější, než to bývalo před pár lety.
Přesto můžu s klidným srdcem říci, že jsem díky internetu poznala mnoho vynikajících lidí - s některými se scházím s některými bohužel, ne... Co není může být :-)
Mohla bych taky uvést naši MJ family, která se neustála, rozrůstá a obohacuje se o skvělé lidi s čistým srdcem, humorem a pomocnou rukou - kdykoliv člověk potřebuje. Jsem hrdá, že do ní můžu patřit...
Well, Možná se konečně dostávám, k čemu jsem chtěla. Seznámení na internetu není sice ten nejšťastnější způsob jak se spřátelit, protože se občas někomu prostě potřebujeme vyplakat na rameno z masa a kostí, ale rozhodně je pro někoho vysvobozením, někdy pomocí.
A... Pokud jde o seznámení mezi mužem a ženou, nejsem si zcela jistá, zda je tohle vhodný způsob. Ale těm, kterým se to povedlo, gratuluji. Doufám jen, že je vás víc, než těch co naletěli, nebo si nedali dost velký pozor a zapletli se s někým nebezpečným...

Sony vs. Michael Jackson

29. března 2011 v 14:59 | Loui |  Interes
Nedávno jsem oběvila dva celkem zajímavé články. Kdo ví jestli jsou pravdivé nebo ne. Jestli nevycházejí z dohadů, než z faktů... Ale obrázek si o tom můžete udělat sami. Jeden z nich sem vkládám a ten druhý si můžete prohlédnout na webu ze kterého jsem čerpala.

Vzpomínáte si...

28. března 2011 v 17:34 | Loui |  Zpovědníček
... na moje dekpkoidní období? Já jen, že je tu zas a úplně zničeho nic. Takhle jsem se snad cítila jen před odjezdem do Řecka. Tak nějak úplně na dně. Mám ke všemu nechuť a neustále mám pocit, že jde všechno do kopru. Samzořejmě v tuto chvíli se nic takového neděje.
No nic, přátelé jdu se zahrabat hodně hluboko pod zem. Možná tam vykoumám, proč na mě zase sedl protiva Depkař.



Oko za oko, zub za zub...

27. března 2011 v 19:05 | Loui |  Zpovědníček
... smrt za smrt. Můžeme jen uvažovat, zda je toto východisko správné nebo špatné. Mluvím o trestu smrti. Je správné ukončit život člověku, který sám někomu život vzal? Nedělá to z nás stejnou zrůdu jako z něj?
To je plno otázek a já se neodvažuji na ně odpovědět přímo... Ale přece jen mi to nedá se v tom trošku porýpat.
Proti trestu smrti je plno kladů a záporů, jako například justiční omyl, zastrašení budoucích možných vrahů nebo nemorálnost... Na trest smrti můžeme pohlížet z několik perspektiv.

Vezměte si takové Muslimy. Pokud se žena něčím proviní (třeba bez povolení pohlédne neznámému muži do očí), je na ni uvalen trest smrti. Ukamenováním, utopením, upálením a dalšími zvěrstvy... Ale zaslouží si to? Je správné tohle dovolit, jen proto, že jim například vítr odhalil větší část kůže, než je dovoleno?
To rozhodně není. Nevidím jediný důvod, k tomu, aby byli tak brutálně ukončené životy, jen proto, že si dnešní Muslimové špatně vykládají Prorokova slova...

Hmm, ale co když jsem zlomená matka, které nějaký psychopat znásilnil a zabil dítě? Zřejmě by jsem nemyslela na nic jiného, než na to, aby ho chytili a posadili na elektrické křeslo nebo strčili do plynové komory. Co tomu člověku dovolilo zavraždit někoho, na kterém mi záleželo a proč bych v tom případě neměla mít stejné právo?
Ve mě samotné, by to vřelo a chtěla bych být tím, kdo zhasne svíčku vrahovi, jenž to samé udělal s ledovým klidem a sfoukl tu, kterou jsem zapálila já.

Jenže taky můžu mít nejlepšího přítele, kterého obvinili a odsoudili, za něco co nespáchal. Mají jej uspat na dobro, jen na základě špatných nebo podstrčených důkazů. Dokázala bych žít s tím, že někdo zabije člověka, který nic neudělal?
Ne. To nedokázala. Ale co bych zmohla?
Nic. A až se trest vykoná, a po letech se zjistí, že zabili nesprávného. Žádné omluvy ani peníze nevrátí nevinnému život.
Tento příklad je krásně zpracován ve filmu Zelená míle, který ukazuje, jak strašný se může stát omyl...

Z těchto případu mi vyplívá, že ne vždy má toto rozhodnutí ten správný směr... Ale také, že někdy by nemělo být jiné východisko než smrt.

24. Kapitola - BODYGUARD

24. března 2011 v 10:40 | Loui |  Bodyguard
Zdravím, no je to asi můj rekord. Ale přidávám další kapitolu... Asi proto, že tahle část mě strašně bavila. No uvidíme jak to bude dál. Měla už být včera. Ale smrt Elizabeth Taylor, mě trošku zabrzdila a nebyla jsem si jistá, jestli to bylo zcelá vhodné nebo jestli má náladu tohle někdo vůbec číst...

A už je tam s ním...

23. března 2011 v 16:56 | Loui |  Zpovědníček
... při přečtení titulku, jsem se rozplakala. Ani nevím proč. Asi kolem mě najednou umírá hodně lidí. V každém případě se už netrápí a je tam s ním. RIP Lizabeth

23. Kapitola - BODYGUARD

22. března 2011 v 17:02 | Loui |  Bodyguard
Asi mi ruplo v bedně, jinak to nevidím :D Ale mám tady další kapitolu. Měla bych se jít léčit, protože po tak krátký době jsem snad přidávala jen, když sem přijela z Řecka a to jen proto, že jsem celý tři měsíce podctivě psala :D
Je tam nějaká akce *snaži se udržet smích*...
No toš příjemné počtení, miláčci :D


Není "Come Together", jako "Come Together"...

21. března 2011 v 13:08 | Loui
Včera měli svou live premiéru v superstar kluci:-) Já ji sice nesledovala, protože jsem byla v práci, ale tak jsem si alespoň proletěla písničky jaké zazněli. Samozřejmě jedna z písní mě zaujala, a tak jsem si ji pustila. Noah Scot Ellenwood zazpíval Come Together. Originálně vydanou Beatls a přezpívanou Mikem (a taky Aerosmith). Jelikož můj sluch je naučený jak na tu Beatlsáckou verzi, tak na tu Mikovu nejsem schopná říct, zda se mi jeho výstup líbil, až tak jak jej hodnotila porota, ale... Nemyslím, že to zazpíval špatně, je šikovnej ... Co na to říkáte vy?
Noah Scott Ellenwood

22. Kapitola - BODYGUARD

19. března 2011 v 23:19 | Loui |  Bodyguard
Piplala jsem se s tím celkem dlouho, asi už mi kape na maják. Toš stále o ničem :D ale s tim se smiřte celá tahle povídka, bude celkem o... Prostě jen LOL... Jdu spát, zítra budu mít hard day - v práci máme inventuru. Se chci vidět v ponděli ve škole. Půjdu rovnou z práce :D
God Bless mí milovaní.
Ave JÁ

Sebevrazi... alespoň každý jednoho zná...

18. března 2011 v 15:53 | Loui |  Zpovědníček
... a ne že ne. Denně sleduji jak se moje matka a otec zabíjí, tím, že si zapalují cigaretu. Kouření jim zatlouká pomalu, ale jistě hřebíčky do rakve. Jsem na tom ale lépe, když jsem pasivní kuřák a jednou za čas si sednu s kamarádkou a povídám si s ní u vodní dýmky? Nu, odpověď se těžko hledá. Jedny studie říkají, že vodní dýmka je méně škodlivá a druhé zase, že zabíjí rychleji než normální cigareta. Další odborníci tvrdí, že vdechování cigaretového kouře je desetkrát horší než kouření. Člověk si moc nevybere, což? Můj názor je ten, že své plíce nechci nikdy vidět.

Nemám v úmyslu nijak moralizovat, jestli je kouření špatné nebo ne. Nemám ho ráda a jsem proti němu... V každém případě jsem se chtěla podělit o můj první zážitek s kouřením, kdy mi byly zhruba čtyři roky :D... Zde je má krátká smokingstory:

Na svou první zkušenost s cigaretou nezapomenu. Byla jsem malá a hloupoučká, jako nezbedné dítě jsem mamince brala cigarety a dělala, že kouřím. Má maminka přesně věděla jak mi dát za vyučenou. Jednou takhle odpoledne jsem zase uličnicky ukazovala jaká, jsem frajerka, že kouřím, když tu se ta mile tvářící se paní, jež mi dala život, nade mne naklonila, dala pusu na čelo a řekla: "Tak to vyzkoušej, jestli ti bude chutnat," a vrazila mi cigaretu do úst. Já natěšená, že poznám zakázané, jsem s radostí uposlechla a poté se začala nehorázně dusit. A jakožto dobrá učitelka mě to nechala zapít silným turkem. Od té doby jsem se cigaretám a kávě vyhýbala obloukem...

Hmmm... Nevím zda-li je tenhle článek to pravé do téma týdne... Ale budiž, člověk to jednou zkusit musel...