Duben 2011

Suma sumarum...

27. dubna 2011 v 22:14 | Loui |  Zpovědníček
...dneska jsem potkala 32 debilů, 5 krav, 7 volů a ani jednoho inteligentního člověka. Dobrý den, děkuji a nashledanou ze mě dnes vypadlo nejméně 100krát a taky nejméně 99krát jsem místo toho chtěla říct jdi do prdele ty magore. Mám ale sebeovládání. Takže pokračuju z výčtem. 2krát jsem si málem rozbila hubu, 1dnou jsem rozlila kávu... Jo a málem bych zapoměla za necelé 3 dny, což znamená kolem 59 hodin, jinak řečeno 3540 minut mi zbývá do praktické maturity. Myslím, že antistres přestává působit. Nejde o to, že bych to nezvládla nebo tak něco, jsem prostě zdravě vystresovaná a až to budu mít za sebou budu si říkat, že jsem magor, když tak stresuju. No a co, každý si tím nějak musí projít já jdu ze sraček do velmi blaženého stavu. Samozřejmě mám strach, ale kdybych neměla snad by to bylo ještě horší.
No adie, milánkové vypadá to, že za pár dní se s vámi na měsíc rozloučím, abych se mohla věnovat učení. Protože projít čtyři roky školy a mít jen základní vzdělání, mi z ní celekem děsivě... Co říkáte?

Hody hody doprovody, aneb Veselé upršené Velikonoce!

25. dubna 2011 v 9:25 | Loui
Dobré ranko, ranní ptáčata. Přeji vám Veselé Velikonoce, plno nadřených koledníku - popřípadě hodně možností se natřískat přes bílý den aniž by to bylo odsuzováno. :D:D:D Taky ať vás nikdo nešetří a obere o vše, co se dá sníst i nedá :D:D:D No a ke konci dne Vám přeji vidinu velikonočního zajíčka, kterej vás bude navádět (nutit), aby jste skákali po jedné noze a hlasitě zpívali (například přes celé sídliště) I just can´t stop loving you...
No a co bych to byla za osobu, aby jsem nedala klasické video Mikova Easter day :D


EDIT: Já sem nevěřila, že to doopravdy UDĚLÁ. Myslela, jsem, že už jsem na to stará, zřejmě ne. Před chvíli jsem byla vhozena do vany a osprchována. Bránila jsem se zuby nehty (naše koupelna bude muset dostat zřejmě nový kabátek), to mi věřte - málem jsem vyhrála - kdyby mě moje matinka nepovzbuzovala stylem "Nebraň se, nebraň se!" a moje nohy zapřené o vanu by nepovolily. Ach jo, těď je mi zima a naštavně propaluji otce pohledem...
Ale stejně to byla prdel.

Poprvé...

24. dubna 2011 v 15:39 | Loui |  Zpovědníček
Love Me Tender

... za celičký čas, co s námi můj otčím (taťka) žije si nepamatuji, kdy mě obajal. Ne, že by mě neměl rád, ale protože to
neumí. Včera po tom co předvedl ve čtvrtek večer ke mě přišel a udělal to.
Jsem z toho ještě teď paf. Ale já tomu sama nemůžu uvěřit. Člověk by si řekl, že se snaží žehlit to co provedl, ale ono to tak nebylo. Prostě mě jen objal. Asi jsem moc sentimentální nebo jen měkkota, ale asi to byl jeden z důležitých okamžiků co jsem prožila. Je mi skoro dvacet a můj taťka mě objal. To mě podrž... Všímáte si kolikrát jsem už to zopakovala? Pání. Jsem z toho fakt vedle. Člověk, který nezná charakter mého otce asi ani nepochopí, jak důležité to pro mě je.
Wau...

Pod obraz....

22. dubna 2011 v 19:35 | Loui |  Zpovědníček
In The Jungle

... a tentokrát jsem to nebyla já, ale můj otec. Ne, že bych na to byla zrovna hrdá, ale mám nutkání si vylít srdíčko. Dneska si z toho dělám legraci, ale včera večer to vtipné vůbec nebylo. Můj taťka nepije - alespoň ne moc často, když jde do hospody jednou za měsíc tak je to moc. Ale když už tam jde - jo děvčeta a chlapci, vážně to stojí zato. Většinou se ale vrací pozdě v noci nebo ráno (to si vydupala mamka, aby ho nemusela poslouchat - táta je hodl vycvičenej). Jenže den před onou katastrofou jsme se všichni tři celkem nechutně pohádali a tak se nám tím chtěl odplatit. My s mamkou jsme byli celkem unavené z práce a jeho narůstající agrese byla fakt úžasná. Jeho názory se měnily ze vteřiny na vteřinu. Jednou jsme byli zku*vené zlatokpky a po druhé mě děsně miloval a říkal, že já budu lepší než on a zase od znova. Dokonce si zbalil všechny svoje věco do kufru (nechápu jak se mu to povedlo, nebo spíš nechápu jak to že náš byt není v dezolatním stavu) a oznamil nám, že utíká. Byl trošku rozhozenej, když zjistil, že jsem mu schovala všechny klíče, co doma máme i ty od auta - jeden pohřeb jsem měla před nedávnem na další chci jít maximálně za sto let. Nakonec se uraženě složil na kuchyňské lavici a tam usnul. V každém případě nechci být v jeho kůži až zítra potká mamku. To bude rošambo :D
Dneska jsem v práci vypadala jak těžce vyoraná myš a mamka byla celou dobu nažhavená na to až to taťkovi pořádně natře. Má štěstí, že dneska šel na noční a maminku vůbec nepotká :D
Ave :D
Jdu si natáhnout nožky a koukát na Šmouly :D

25. Kapitola - BODYGUARD

20. dubna 2011 v 22:06 | Loui |  Bodyguard
No páni to byla ale pauza co? A to stačilo dopast jen dvě věty a tři dialogy :D Už nevím o čem kapitola je a raději to ani nebudu teď číst (později budu muset). Ale tak readingu zdar, snad jsem to moc nepohnojila

The Jackson Family Honors

20. dubna 2011 v 20:56 | Loui |  Zábavné
Zdravím, dnešek začal skvěle ale skončil neskutečnou sračkou :D
Ale tím vás nebudu zatěžovat.
Family honors jsem už jednou uveřejnila... ale jen konec, kdy zpívá z celou svou rodinou a Celine Dion.
Jen se pořád směju, jak čeká, že se všichni vybouří a on bude moct začít mluvit :D:D:D:D to by tam čekal do dneška...
Vyvolává mi to úsměv na tváři :D:D:D


Střelte mě mezi oči...

19. dubna 2011 v 21:42 | Loui |  Zpovědníček
... hlavně ať je to bezbolestné.
Po úžasně prožitém víkendu, kdy jsem se svou kamarádkou hlídala obrovského ďáblíka, jsem se zhoupla na dno. Zase.
Není to jen kvůli škole, která mě ubíjí neskutečným způsobem ale i dění doma. Naši se neustále hádají, zapojují mě do hádek. Bratr mi pije krev a já sama jsem protivná áž to přesahuje mez normy. Chci opravdu na chvíli vypnout. Při každé příležetosti koukám na jakékoliv majklovské dobíječky, ale znáte to někdy jsou chvíle kdy člověku nepomůže absolutně nic.
Hm. Není to ani to, že bych byla v depresi. Připadám si nějak ehm, emociálně vypjatá. Dlouho jsem nic nepřidala, nikde jsem nic nekomentovala - byla to čirá nechuť, ale nebojte dva měsíce a mračno by mělo vyfičet - alespoň z poloviny :D
Hm... ale aby jste neřekli, že vás moc zanedbávám... mrkněta na toho hříšníka :D


Knihovnička po třetí - Krevní Pouta, Tanya Huffová (Blood Ties)

14. dubna 2011 v 20:07 | Loui |  Knihovnička
Krevní pouta jsou mou velmi oblíbenou ságou. Autorka propletla fantasy a detektivku dohromady a výsledek je nadmíru dobrý. Knížky jsou čtivé, nepostrádají děj a rozhodně nenudí. I když jednou z hlavních postav je nemanželský syn Jindřicha VIII. a k tomu ještě upír žijící v novodobém Torontu - není to romantická slátanina podobná Twilight (jako bych jednu dobu nebyla do Stmívání celá zaonačená...). Sága má doposud pět knížek, já vlastním zatím jen tři a už dlouhou dobu toužím po dalších dvou pokračování...
O čem, ale knihy jsou? Hlavní hrdinkou je mladá policistka ve výslužbě. Vicki má problémy se zrakem, proto také musela ukončit svou karieru a pro útěchu pracuje jako soukromá detektivka. Nebyla by to ale ona, aby se nezapletla do něčeho nebezpečného a neskončila zraněná u výše zmiňovaného upíra, Henryho, který ji v budoucnu pomáhá vyšetřovat záhadné vraždy, které ani ten nejlepší policista nevyřeší, protože jsou páchaný magickými tvory a patvory. Tanya Huffová má smysl pro humor a používá ironni, která zaručeně rozesměje každého. Já osobně si myslím, že kniha zaujme jak kategorii žen tak i mužů, co mají rádi fantasy.

Nejoblíbenější postava: Asi Henry - nemanželský syn krále Jindřicha VIII. ... i když Mike Celluci - člověk, bývalý parťák i milenec Vicki...

Nejméně oblíbená postava: V knihách je několik záporných postav (střídavě v každé knize jiná), ale nedá se říct, že by mi byl někdo proti srsti....

Nejoblíbenější část knihy: Hm, celá kniha je úžasná, ale slovní přestřelky Vicki - Celluci - Henry, jsou naprosto famózní...

Názor na serial: Serial mám rozkoukaný, není to tak dobré jako knížka, ale má své kouzlo :) Žeru Henryho :D ale borka je i Coreen, ta má sice důležitější roli než jakou má v knize, ale je správňácka takže mi to žíli netrhá... Stejně to Vicki zabila když domlouvala Henrymu... "Kolikrát ti to mám říkat?! NEKOUSEJ barmany..."

A tak se v tom plácám, vážení...

14. dubna 2011 v 17:55 | Loui |  Zpovědníček
It's In His Kiss

... a není se čemu divit. Dneska jsem se dozvěděla, že v úterý píšu závěrečnou písemku z účetnictví.
Jsem na ni připravená. Předkontace mám zmáknuté. 710 je brnkačka a konečná rozvaha půjde jako po másle. Moje nejhorší známka bude jednička.
Ach ano, v posledních větách překypuji ironii. Mám teploty, denně migrénu, a když si na chvíli zdřímnu lítají kolem mě náklady a výnosy, okruhy z ekonomiky, a abych to zakončila něčím extra tak vidím xichtík mistrové, jak hudruje, že to glacé bude prostě BÍLÉ.
Shit.
Přesto už mě nebaví propadání úzkosti, užírá mi to energií. Seru na to. Buď se to povede, nebo ne. Jiná možnost není (dva další opravné termíny tu budou vždycky nebo opakování ročníku). Stres ať si přijde později, ještě nemám v plánu se psychicky zhroutit. Řekla bych.

Teď budu jako na houpačce. Jednou dole, podruhé nahoře... Doufám, že nahoře se udržím, delší dobu...
Breke keke...
To jsou zprávy za poslední dva dny... To be continued... :D

Tatííí, a prdí taky hadí?

12. dubna 2011 v 19:48 | Loui |  Zpovědníček
Single Ladies

S tou mojí múzou to jde opravdu z kopce... Jsem až zoufalá. Mám toho tolik, o čem bych psala, ale nějak se mi nedostávají slova. Hehe, začínám asi panikařit xD Jenom 18 dní... Načase začít papkat antistres. Ale není možné, že bych nedokázala upéct candáta, umíchat jakousi houbovou omáčku a naplácat pod to špenát (vždyť je to jen pro šedesát lidí)...
Ale je!
Cha, Rybu spálím, lišky špatně zahustím, do špenátu dám hodně česneku...
Muhehehehe. Už mi z toho začíná hrabat.

Ale nenechte se mýlit já si někde v hloubi dušičky věřím a nosím čumák na horu. Co bych já nemohla, zvládnou. Tse.

Právě si čtu poslední řádky a opravdu přemýšlím jestli příště nevystřídám bratra a sednu si k paní psycholožce. Netuším jestli by to pomohlo, protože jsem ztracený případ... Za pokus by to mohlo stát... Alespoň všude můžu tvrdit, že jsem se snažila....
Aaaaaaaaa...

Dobrá dobrá, přejdeme na smysluplnější téma (sami tomu nevěříte, co? Máte pravdu).

Loui a chlapi.
V posledních dvou dnech se mi ozvali tři (svět se zbláznil - a já mu radím ať se rychle vzpamatuje, já mám nárok být cvok, on ne... vlastně, dalo by se polemizovat, ale - ach bože zase mluvím sama ze sebou).
První se ozval po několika týdnech, cítím se trošku provinile, ale v podstatě ten dotyčný věděl do čeho jde. A bojím se, že já jeho problémy opravdu nevyřeším (já jsem opravdu svině).
Druhý má přítelkyni kterou nadevše zbožňuje ale na rande by se mnou zašel... a je o dva roky mladší (to by nešlo, i když já z těma svými pochybnými vztahy budu držet radši zobák).
Třetí je jeden z nejlepších kamarádů mého "ex" xD to zní. První, že hledá manželku (chudák)...
Pak z něj vylezlo, že když už ne manželku, tak alespoň přítelkyní (:D:D:D:D).
Uhádnete, s čím by se spokojil, když už ani manželka a ani přítelkyně nevyšla?
Ano do třetice všeho dobrého, nejradši by si ze mě udělal šu*ací panenku.
To by mu nevyšlo.

Toť asi vše z mého (ne)milostného života.
Jsem vlastně šťastná, že jsem "single"...
Jsem loser.