Září 2011

Jednou ze mě bude milionář...

23. září 2011 v 22:49 | Loui |  Zpovědníček
... tak jako z Ferdy Šišky :D:D:D:D

Tuhle písničku, žeru - tak jako celého Nohavicu, je to pro mě Pan zpěvák. A navíc velmi milej a zdvořilej Pán s humorem, který mě dokázal vytrhnout z nudné pracovní otrávenosti až ke křečí smíchu.
Ale proč vůbec tento článek...

Chtěla jsem napsat průběh mého měsíčního tápání po práci. (Protože jsem vás celkem odbyla a zanedbala a chci se vám tímto omluvit. Je to hodně dlouhé, kdo se nechce nudit tak ať to nečte :D:D:D:D:D)

And I'm feeling good....

21. září 2011 v 16:51 | Loui |  Zpovědníček

... přesně tak, protože... MÁM PRÁCI :D:D:D:D:D
Ani nevíte jak jsem šťastná :D:D:D
Bože, nade mnou se museli smilovat všichni svatí :D:D:D:D:D
Třesou se mi ruce tak, že nedokážu pořádně psát...
:D:D:D:D:D
Huh, po tolika stresech a náročných pohovorech, se konečně zadařilo.
Trápila jsem se s tím neskutečně dlouho, rozesílala a rozdávala životopisy na potkání... a pořád nic se nedělo.
Huh, jsem na sebe pyšná. Sice ta práce není pro mě asi to pravé ořechové, ale je velmi slušně placená...
A já jsem prostě HAPPY :D:D:D:D
Mamka a taťka o tom zatím neví, do telefonu jsem jim navykládala, že mě nevzali, tak jsem zvědavá jak budou reagovat až jim to řeknu :D:D:D:D:D
Uuuuh, lidi zlatí... Už jsem po celem bytu skákala jako debil, ale mám tolik energie, že začnu asi znova...
Have a nice day!

Layout - Lady Gaga (Aneb jak jsem se zcvokla)

17. září 2011 v 15:11 | Loui |  Layouty
... Opravdu jsem toto zvěrstvo spáchala, asi začánám vážně blbnout. Je to nenápadité, stejné jako mnoho jiných layoutů, ale inspirace došla. A originalita, prej není v módě :D:D:D
Dělám si prdel :D Ale to, že to s grafikou umírá je holej fakt.
A Muličko, NESMĚJ SE! - Já vím - Gaga... Růžová... Ach jo, upadám co?... Btw musím k babi, takže se na skypu asi nesejdem :(
No nic tady je to veledílo...


Křižovatka smrti s Michaelem v čele...

16. září 2011 v 18:26 | Loui |  Zajímavosti
... aneb jak mě Rush Hour s Jackiem Chanem a Chrisem Tuckerem vytahovala z depky :D
Všichni víme jak Chris žere Mika (a také, že byli spolu dobří přátelé), a to se odrazilo v některých filmech kde hrál - tudiž i v Křižovatce smrti.
A já vám jen přináším pár záběrů kde se na něj můžete podívat...
Tak ŠOM ON! :D
Nejprve ale malá ukázečka z roku 2002 z Billboard awards, kdy Chris předával Mikovi cenu :)


Banner nr. 1 - Michael Jackson

15. září 2011 v 19:23 | Loui
Zdárec vážení :D
Dneska mám neobvykle dobrou náladu, byla jsem na pracovním pohovoru a pozvali si mě do druhého kola.
Ale moc tomu nedávám, paní jsem se sice prej líbila, ale kamarádka absolvovala to samé minulý týden a přes druhé kolo se nedostala. Alespoň mám pocit, že něco dělám :D
Ach jo...
Spatlala jsem banner. Netuším k čemu mi je nebo, jak může posloužit vám. Ale budiž! :D Tady je to veledílo:


No nic, jdu šprtat služby O2 Telefonica :D:D:D Adie!

29. Kapitola - BODYGUARD

13. září 2011 v 22:50 | Loui |  Bodyguard
Zdravím všechny okolo, dneska přidávám další článeček a to s kapitolkou Bodyguarda. Mákla jsem si, už měla být včera, ale něco se mi nepozdávalo, takže jsem to musela trochu rozvinout, ať to není odflinklé tak jako zbytek povídky :D
Zatím se mějte :)

Trochu té lasky, do nového týdne....

13. září 2011 v 12:31 | Loui |  Interes
... ne nejsem zamilovaná, i když co není může být :D:D:D
Není to sice asi žádná novinka mezi videi, protože už to bylo shlédnuto snad milonkrát a s dohady jestli to je fake nebo ne...
Na mě to působilo přesvědčivě a romanticky... I ta slza ukápla, když jsem to viděla poprvé :D
Nevím, co k tomu jiného dodat, než to, že doufám, že mě něco podobnýho potká za pár let :D:D:D

Toto video není s českými titulky, protože nelze vložit, ZDE se na něj můžete podívat.
A kdo titulky nepotřebuje tady je čistě v anglické verzi...


No řekněte, kdo by nechtěl takovou romatickou nabídku k sňatku :D ?

11. september 2001 - The World Trade Center Attack

11. září 2011 v 11:32 | Loui |  Zpovědníček
... jako minulý rok i letos, připomínám katastrofu, která se udála před deseti lety. Mám pocit, že je to pro mě živější než tehdy, kdy jsem byla hloupé děcko. Oslavovali jsme s rodinou a všichni seděli v kuchyni. Já jako devítiletý usmrkanec, jsem ale moc dlouho mezi dospělými lidmi nevydržela a šla si zapnout do obýváku televizi. Na každém kanálu ukazovali hořící mrakodrap a opakované záběry havarovaného letadla. ze začátku jsem to vůbec nechápala a pořád přepínala jeden program za druhým. A pak jsem se rozkřičela. Naši a ostatní z rodiny se vylekali a běželi za mnou do pokoje, jestli se mi něco nestalo. Mamka a všichni ostatní si pak ke mně přisedli a ptali co se děje, chvilku jim trvalo, než jim došlo, že to co se hraje v televizi není film ale zprávy, které ukazují průběh atentátu, ječící lidi, hasiče a nejvíc kouřící mrakodrap. Bylo to jako ve špatném snu. Všichni jsme se na tu katastrofu dívali s otevřenou pusou. Mezi záběry, pouštěly poslední telefonické rozhovory mezi obětmi a jejich blízkými, na televizi běželi titulky, takže jsem stíhala číst jen velmi málo, přesto když jsem viděla brečet mamku, rozbrečela jsem se i já. A pak jsme všichni nadskočili děsem, když někdo kdo držel kameru děsivě zařval. Do druhého mrakodrapu, jejího dvojčete napálilo další letadlo. Mamka si mě tehdy přitáhla k sobě a opřela se gauč. Když začalo padat jedno z dvojčat všichni kolem mě opakovali, co se stalo - jak to, že dvě letadla napálí dvě letadla během tak krátké chvíle. To nemůže být náhoda. Mezi trosky první budovy běhali policisté, hasiči a zdravotníci i obyčejní lidé, kteří v panice dokázali zachovat chladnou hlavu a chtěli pomoci. Marně. Někdy mezi těmi pády ale byl také napaden Pentagon "nejbezpečnější budova světa", a pak spadla i druhá věž. Ještě hodiny jsme sledovali stále se opakující záběry s více podrobnostmi a nekonečně mnoho telefonáty, které byli tím posledním, co stihli někteří udělat.

Dneska už jsem tolikrát obrečela lidi, kteří tam umřeli, že mám pocit, že už nedokážu brečet dál. Od té doby "oslavujeme" vždycky až týden po katastrofě a vždy si připijeme na všechny, co tu s námi mohli žít dlouhým životem, kdyby nebylo pár fanatiků, toužící po moci a síle.


Pěstuji si socialismus...

10. září 2011 v 21:43 | Loui |  Zpovědníček

... (mám vtipnou matku) ale ne dobrovolně... Teda alespoň myslím, je fakt, že poslední týden co sedím doma a marně hledám práci mimo ČR se mi zadek dvakrát zvětšil, břicho třikrát nafouklo a (nevím jak se to mohlo stát) prsa zmenšily :D:D:D
Tloustnu.
No jo, kdo by se divil, když mi někdo dopřává ten luksus, jako jsou škvarky se sádlem a pořádným pivkem :D:D:D:D:D
Měla bych s tím něco dělat.
Ale to není důvod proč píšu :D
Jak už jsem se výše zmiňovala - nemůžu najít práci a to jak tady v česku tak ani v zahraničí. Vem to ďas.
Připadám si neschopná, ale budiž tyhle kritické stavy přejdou, hádám. Možná proto se cpu nezdravým jídlem a čokoládou, kterou jím jen zřídka kdy.
Nemá někdo typ, kde s otevřenou náručí vezmou čerstvou absolventku s požadavkem málo práce - hodně peněz? :D
Ach jen žertuji.
Možná...
Jsem v koncích, ale jakožto optimistický člověk stále doufám v naději....
Asi nemám co víc, říct... Vycházím ze cviku.
Ale žiju, to je hlavní... ne?

Další katastrofa, RIP...

7. září 2011 v 21:14 | Loui |  Zpovědníček
... Je to pár hodin, co jsme se mohli dočíst, tu hrůznou zprávu o zřícení letadla s hokejovým týmem. Neštěstí nechodí po horách, ale po lidech, a ukazuje nám jakou nad námi má moc. Ty lidi jsem vůbec neznala, možná s doslechu, z vidění z televize, ale přesto mi vyhrkli slzy a několik dlouhých minut jsem je oplakávala... Všichni mluví o našich třech hokejistech, ale co ti další? Těm bylo věnovno pár řádkú a ani nebyli vyjmenovaní jednotlivě...
Já jen držím palce a modlím, se za Alexandra Sizova, který jako jediný nepodlehl zranění a stále bojuje o život.