Prosinec 2011

Lépe se to vysrat nemohlo...

25. prosince 2011 v 22:38 | Loui |  Zpovědníček
Říkala jsem, jak se to všechono daří, a vše je v normálu?
Jo dlouho to nevydrželo. I když se to zdálo všechno pěkné, on to stejně posral. Stejně jako matka. I když dostala přes hubu. K ní se chová slušně. Jen já ma držet pysk a krok.
Jsem ubohá.
Zas a znova mu to odpouštím, protože ho mám ráda. A i kdyby ne. I kdybych mu neodpustila, že jsem měla namožené záda z jeho tvrdých pěstí, nic s tím nezmůžu. Protože to udělala moje matka. Protože jsou Vánoce.
Nenávidím se. A jak moc.
Nikdo mě nemůže nesnášet tak moc, jako já sama sebe.
Ať to jde všechno do hajzlu, já stejně nedokážu nic jiného než si zoufat.
Nesnáším svůj život, i když vím, že by mohlo být hůř. Nesnáším sebe samu.
Kéž bych byla tak statečná a všechno to jednou pro vždy ukončila...
Loui

Tears in haven...

24. prosince 2011 v 22:05 | Loui |  Zpovědníček
Ne, to jen Loui Vám přeje Veselé Vánoce... No jo, já vím je pozdě. Ale poprvé za pár týdnu jsme se domá hádali jen na první metě a vše fungovalo jak má, na internet jsem se protě nedostala.
Takže jseště jednou.
Veselé Vánoce, prdi!
Plno lidí říká, že vánoce jsou k ničemu, že by se nemělo mít rád jen v tento svátek ale celorčně - já souhlasím. Ale i přesto miluji vánoce. Pohodu, dobré naladění, prskání oleje, pohádky (které ač se pořád opakují, je to něco, co bych si bez nich nedokázala pravé vánoce představit), bramborový salát a cukroví.
Dárky vem čert, i když vyždycky potěší a udělají radost.
Já doufám, že jste si dnešní den užili stejně dobře jako já.
Pokud jste so pohádali, nezoufejte. Já taky a to několikrát. Jenže co by to bylo za vánoční den, kdyby si každý nerozbalil nadílku s notnou dávkou křiku?
Tákže strašně se mi líbilo přáníčko, co mi poslala kamarádka:
Ježíšek je supr borec, přinesl nám dárku kopec. Letos se fakt vytáhl, co nám všechno přitáhl. Taťka dostal podprsenku, mamka pánskou peněženku. Segra sadu po holení a já láhev na kojení.
Veselé vánoce přeje Loui!
God Bless, you... With the love...
https://lh5.googleusercontent.com/-c6g2P7qJ2O4/TYUa-gVB-zI/AAAAAAAAA8w/wSECPqGZ56w/Smiling%20Michael%20Jackson7.jpg

Z blondýny je zrzka...

23. prosince 2011 v 18:50 | Loui |  Zpovědníček
Jingle bell rock

... ale svoji inteligenci jsem tím bohužel nezamaskovala. Je zbytečně si nalhávat, že jsem o něco moudřejší.
Není to jediná změna, která se udála za posledních pár dnů, týdnů, měsícu či let.
Jedna z mnoha malých změn byla barva na vlasy nebo to že mě vyhodili z práce. A taky nakládačka od taťky, který teď doma seká latinu, jinak by měl za pár vteřin pod nosem rozvodové papíry, protože jsem nebyla jediná kdo přes tu držku dostal.
Ale proč začínat depresivní téma. Jsem teď šťastná. včera mi přijela Mula z dalekého Irska, dneska babička aby s námi strávila vánoce a vypadá to, že nám sníh vydrží a svátky budou oblečené v bílé peřince. Bramborovej saltát už je hotovej (není z něj kaše, ale polokaše - pořád tvrdím, že to co u nás prodávaj za brambory bych nedala ani prasátkům) a kapřík je naložen v marinádě.
Co víc si přát.
Vzpomínám si jak minulé vánoce byli hektické - chodila jsem do školy, na praxi a do práce. Byla jsem neustále nachcípnutá a v depresi. Nesnášela jsem zimu, sníh a lidi.
Teď jsem sice nezaměstnaná a rodiný vztahy lehce skřípou, ale všechno má svůj řád a nikde není zmatek.
Když se nadechnu, cítím rozkošnou vůni jablek a skořice, protože mi tady jako přípomínka naděje svítí vonná svíce od tetičky. Jsem šťastná.
Já jen doufám, že letos ježura ač nebude moc velkej všechny potěší a tentokrát naše pohodouvá atmosféra vydrží.
Zátím Vám nebudu přát k vánocům, to si nechám na jindy. Jen vám přeji ničím nerušený večer a stejně dobrou náladu jakou mám já.

Pro Ana...

14. prosince 2011 v 20:32 | Loui |  Zpovědníček

Man In The Mirror

... víte, netuším jestli víte, co znamená Pro Ana, ale už jen pro ten název vám musí naskočit husí kůže.
Došlo k tomu velice zvláštním způsobem, na netu jsem hledala jak si zdravě udržet štíhlou linii a přitom nijak nepoškodit tělo. Poslední dobou jsem totiž nechutně přibrala, ale vzdát se jídla mi přijde jako zločin. Nechci hubnout na úkor svého zdraví, jen se chci cítit lépe, zdravě. Ale zatím jsem narazila jen na blogy, které se zabývají Pro Ana. Jsou to dívky, které si měří váhu, přes den nejí vůbec nic, jen polykají tekutiny, prohlašují o sobě, že ony nad svým tělem zvítězí, jsou si vědomy, že trpí anorexii a nabádají a radí ostatním jak tuto nemoc skrýt. Nechci se hádat, ale podle mě jsou to sobecké nány, které neví, co tím působí. Na svých webech mají napsáno, kolik už shodily a vůbec si neuvědomují, že dívky s větší nadváhou si toto čtou a opravdu trpí a neví jak z toho ven.
Anorexie, bulimie a záchvatovité přejídání jsou odporné nemoci, které podle mě jen oslabují člověka. Budu se přít klidně s každou Pro Ana, protože nad tělem nelze zvítězit. Naše tělo potřebuje výživu, vitamíny, něco z čeho může čerpat energii. K čemu ti je vyschlá postava, kterou považuješ za krásně štíhlou, když se ti kosti lámou jako větvičky a vlasy vypadávají jako listí na podzim. Proč být hubená a náladová, když můžu být štíhlá ale se skvělou náladou. Proč se trápit hladověním, když jde jíst všechno, co máš ráda, jen se musíš naučit se nepřejídat a zacvičit si.
Nejsem nejštíhlejší, ale proto si nebudu kazit zdraví hladověním a bolestmi. Jsem proti tomu. Vím, že plno dívek se trápí s váhou, ale proč zacházet tak daleko. Radila bych všem, co se snažily vyhladovět k smrti, ať se nad sebou zamyslí, ať si řeknou, co nezdravého za ten den spořádaly a vyměnily třeba Mcdonalda za papriku s tmavým chlebem a sýrem a pár kliků k tomu. Ale proboha, nezabíjejte své tělo jen proto, že chcete být štíhlé. Muži mají rády ženy krev a mléko. Na ty které si mohou šáhnout. Ne na ty, u kterých nahmatají jen kosti a zase kosti. Ničíte se.

Huh... jsem se rozvášnila. Já jen, že tohle mě opravdu zasáhlo. Nerada vidím, když si někdo ničí život a nabádá k tomu i slabší povahy. Když už chce někdo tohle dělat, proč to rozšiřuje, proč jim radí jak nejlépe skrýt anorexii, jak vyhodit jídlo, jak se oblékat, aby nikdo nepoznal, že hubneš? Je to sobecké. Rozhodla ses trpět? Tak proč ne, ale kdo ti dal právo stáhnout s sebou tisíce dalších lidí, kteří třeba opravdu potřebují pomoc?
Jsem z toho špatná. opravdu. Lidé jsou tak sobečtí.

No nic, pokračuji dál, nebo se uzoufám. Zaregistrovala jsem se na Au pair World, našla si rodinu a teď doufám, že to vše klapne. Chci odsud vypadnout. Nejlépe v lednu. Práci tu stejně pořádnou nenajdu a stejně Česko nesnáším. Držte my palce, možná mi to pomůže :D

Btw, toto je 110 článek v této rubrice. Zpovědníček je mou nejvyužívanější rubrikou. Jsem ráda, že jsem si ji založila. Když jsem si dneska všechny články z téhle rubriky přečetla, zjistila jsem jak mi pomohla vypustit veškerou páru a depresi. Jak mi ukázala, jak moc jsem pokročila a co jsem všechno zvládla, že si teď nepřipadám na nic. Jsem na sebe hrdá a tím spíš, že jsem do tohoto blogu dala víc než do cokoliv jiného. A díky Mikovi. A díky vám. Hlavně vám, kteří se mnou držíte už od zrodu tohoto malého dílka a začátku mého pidi živůtka.

Hm, jsem asi trošku přecitlivělá. Ale člověk v zrcadle pro mě bude vždy tou nejdůležitější osobou, a je jedno koho mi ukáže...

Nějak vám nevím, přátelé...

8. prosince 2011 v 21:50 | Loui |  Zpovědníček
... jsem zase nezaměstnaná.
Jo. Ale není to tak zlé. Teda spíš z jakého úhlu pohledu to vezmem, že jo.
Skoro tři měsíce jsem se trápila, takže zase na dlouho bych mohla mít klid a najít něco, co mě bude bavit. Třeba dloubat se v nosu... Jedno vím určitě, dělat v call centru už opravdu nechci. Nejde ani tak o to, že by se mi tam nelíbilo. Šlo jen o to, že se mi nelíbila jedna část náplně práce, jinak jsem se měla jako v bavlnce. Skvělé (až domácí) prostředí, hezké peníze, výbornej kolektiv. Ale prostě jsem se pro prodej po telefonu asi nenarodila. Už jsem si poplakala a taky odlehčeně vydechla, ale člověk pořád neví, co z toho je správnej pocit :)
Bude mi to chybět, ale zřejmě už s tím nic nenadělam. Kamarády jsem si našla a ožrat se spolu můžem jít vždycky.
Ale zase procházet vším znovu a od začátu?
Čert aby to vzal. Pracák, ponižování, odmítání, hádky doma. Fuckermother.
No člověk si asi nevybere a zdechne s tím jak si celej život prosral.
Hm... Jsem v celku unavená, vydeptaná a zklamaná, že jsem selhala hned v první práci a nebyla to já kdo se vztyčenou hlavou hrdě pronesl "Já končím!". I když si nemám na co stěžovat, moje Supervisorka vypadala fakt smutně, když mi to oznamovala :) Snad to nebyla přetvářka a za těch pár měsíců si mě opravdu oblíbila. Kdo ví.
Jo se teď budu muset jen trošku vzpamatovat.
Byli to dlohý měsíce. Ráda bych se vrátila do normálu a nebyl sedřená jako borůvka.
Good night and sweet dreams, darlings... Good night!