Leden 2012

Číšníku! Trochu toho štěstí, prosím! Netřepat! Pouze zamíchat....

21. ledna 2012 v 20:35 | Loui |  Zpovědníček
Walking in Memphis - Cher

... No jo, je to tak, neuběhl ani měsíc a já zase píšu... Myslím, že začínám blbnout :D
V první řádě, abych na to nezapoměla, musím se pochlubit - kamarádka mi odštípla kus špičáku, takže si připadám jako debil :D Ještě, že to nejde moc vidět, ale jít k zubaři musím *bleah*. To k tomu štěstí :D
Vlastně, právě teď jsem nechutně nervózní. Orgány se mi svíjejí jako hadi a já nevím jestli mám chuť zvracet nebo ne.
Dneska bych se měla konečně dozvědět, jestli pojedu do anglie. U všech rohatejch.
Tak moc si to přeju, že mi to nemůže vyjít. Ale v tom případě budu v kopru a nekonečné hledání bude pokračovat :-)
Hm, teď ani nevím co psát :D
Po hovoru s rodinkou budu editovat, takže tenhle článeček asi prodloužím :D
Teď mi držte pěsti, palce nebo cokoliv jin§ého co se dá držet :D

!!!!!!EDIT!!!!!

Ano! Ano! YES!
Jedu do Anglie.
Přesně - Londýn!
Budu au-pařit :D Sice chlapec už má kolem 14 let, ale tatínek je na něj sám a doma potřebuje vypomoct jak se synem tak domácností... A Já jsem úúúúplně HAPPY...
A dokonce mi kupuje letenku, což je psycho.
Takže odlétám 2. 2. 2012...
Ještě teď se mi klepou ruky, a jak moc. To je psycho. Já opravdu letím, pryč... Od toho všeho svinstva. Bože můj díky, díky. díky...
Mám děsnou chuť se ožrat...
Do němoty...
MOOOOOC
Ldičky zlatý, ať to se mnou dopadne dobře :D

31. Kapitola - BODYGUARD

19. ledna 2012 v 13:19 | Loui |  Bodyguard
Jsou to dva měsíce, co jsem uveřejnila kapitolu, což mě nutí se nad sebou zamyslet. Hmmm... Nevím, co je na tom tak těžkého, když si vezmu, že ta kapitola je skoro dva měsíce hotova, jen chybělo pár vět do konce :-)
Deprese je svině, to už jsem poznala. Tak snad si ještě někdo pamatuje, tu mojí milovanou slátaninu :D
Enjoy it!

Toš a máme tady ten poslední rok...

18. ledna 2012 v 1:31 | Loui |  Zpovědníček
Hanička Zagorová - Málo kdo ví

... kolikátého, že to vlastně dneska je? Ops, 18. ledna... ale i tak - šťastný nový rok, vám vinšuji :D Užívejte si ho jako by měl být Váš poslední :D:D:D
Já vím černý humor, to mi jde...
Tak si to pěkně zrekapitulujeme, co se událo v předchozím roce, ju... Ať mám alespoň malý náhled :)

  • V lednu mi umřel dědeček, ještě jsem to vlastně pořádně ani nerozdýchala...
  • V únoru tento blog oslavil první narozeniny...
  • Někdy na konci dubna jsem skládala praktickou zkoušku...
  • V průběhu května a června jsem maturovala a zdárně maturitu udělala...
  • Na začátku června jsem prožila úžasné dva týdny s Čokoládkou...
  • V září jsem odprovázela drahou Mulu na letiště v Praze, odkud odlétala do dalekého Irska...
  • Během záři jsem si neúspěšně hledala práci...
  • Ke konci září se na mě usmálo štěstí a já nastoupila do práce...
  • V průběhu dalších třech měsíců jsem psychicky trpěla v práci, nemohla jsem si vybrat nic lepšího *ir*...
  • Na začátku prosince jsem dostala padáka v práci...
  • Na mačiny narozeniny jsme dosteli nakládačku od otce, tudiž celej prosinec byl na hovno...
  • O vánocích nám dělala společnost babička + po dlouhém čekání přijela ma drahá Mula z Irska...
To je asi vše, co mi utkvělo v paměti. Raději nekoukám jestli minulej rok převládali plusy nad mínusi, ale mám pocit, že jsem se většinu času topila ve sračkách. Nezní to pěkně, ale život je pes... Měla bych se naučit štěkat, co?

Od nového roku jsem tedy vzala život za pačesy a po dlouhém váhání jsem se přihlásila na AupairWorld, a teď mám slušnou pravděpodobnost, že na začátku února poletím do Londýna. Snad mi to výjde. Dneska jsem mluvila přes telefon s tatínkem. Bylo to rozpačité... Sice jsem neměla problém mu rozumět, ale odpovídat bylo horší :) Už jen z důvodu, že mi volal sotva deset minut po tom co jsem vstala, v puse měla jako v polepšovně a mozek mi ještě nenaskočil :D
No zejtra má volat znova, tak co mi víme jak to dopadne... Už nevím na, co se mám ptát... Asi do toho půjdu tvrdě a řeknu mu rovnou jestli chce aby tam přijela :D

Asi jste si všimli nového laye, piplala jsem se tím celej den. A věřte mi stálo mě to hodně přemáhání, ale já to tady zbožňuji a nechci aby to tu zemřelo. Protože tahle má zpovědnička zaznamenávala spoustu důležitých údalostí...
I kdyby ji nikdo nečetl, já budu vědět, co všechno jsem prožila.

Víte za posledních pár měsíců jsem se do sebe celkem uzavřela. Raději jsem si své problémy řešila sama, a se spousty lidmi jsem ztratila kontakt. Ne že by mi na nich přestalo záležet, ale prostě jsem neměla potřebu nijak zatěžovat nebo obtěžovat mými problémy. Byla jsem náladová, odporná a znechucená životem.
Nějak nevím jestli to bylo správné, ale koho by zajímalo moje kefrání. Nedokážu se o svých problémech dlouho bavit, potom přehodím zbytečně špatnou náladu na dalšího člověka a to já nesnáším, pak stejně vyklouznu a dělám, že je vše oukej. I když ono není.

Ale tohle už je za mnou... Doufám...
Tak snad do nového roku to vydrží, pozvedávám pomyslnou číši a připíjím na další rok.
Ať je lepší, než ten minulý :)