Duben 2012

Ian Somerhalder - Layout (nemohla jsem tomu odolat...)

26. dubna 2012 v 21:20 | Loui |  Layouty
... aaaach ano nemohla! Hned jak jsem tuhle fotku Iana spatřila, mohla jsem se nad ní rozeslintat blahem. Uuuuha - zastrčit oči zpátky do důlku, srolovat jazyk a utřít sliny, Dena! Vím, že jsem ho zřejmě asi sprznila, ale prostě mě svrběla ruka a já si s ním musela pohrát... Alespoň v photoshopu :D Proč jsou všichni hezcí chlapi až v americe? :D:D:D V Londýně to totiž není taky žádné terno :D (a to jsem doufala, že to bude lepší :D)

No nic, přátelé, kdo chce co chce, klidně můžu dodělat bonusy ale pochybuju, že se vůbec chlapec trhne :D
Texturu jsem zase použila vlastní - prostě jsem se do ní zamilovala :D

10. Týden - aneb What´s that?

22. dubna 2012 v 9:53 | Loui |  Zpovědníček
... k nadpisu - jedna z nejpoužívanějších otázek našeho Brodeyho. What´s that? Nutno podotknout, že mi z toho celkem hrabe :D Jako ze slov - I need, I want, Where is mum... a dalších tomu podobným :D
Navíc tenhle týden měl Brodey náladu jako počasí, které celej týden vládlo. V jednu chvíli byl na sežrání a v tu druhou, bych ho nejraději uškrtila. Takže ve zkratce :D - jednu chvíli chcalo a v druhou svítilo sluníčko.

Ale i přes Brodeyho občasně nechutnou náladu, tenhle tejden se vydařil. Jsem prostě šťastná.

Začneme rekapitulací. V pondělí jsem měla hard day, po mém úklidu se leskla kuchyň, obývák, jídelna, playroom a i ten koberec se blýskal :D Takže jsem čekala, co na to Kelly a v duchu si říkala, že jestli mi řekne, že jsem něco zapomněla, tak ji něčím bodnu. Měla štěstí :D slušně poděkoval za very good cleanning :D:D:D Jednou bych ji přála si to vyzkoušet sama :D:D:D

V úterý šli smradi konečně do školy. Ani nevíte jak happy jsem byla a ještě k tomu Kelly i Simon vypadli z baráku, takže jsem si užívala chvíle o samotě :D Zase. Nikdo mi nezíral přes rameno, když jsem něco uklidila, zůstalo to tak víc jak pět minut (vlastně to tak, zůstalo, než přišli trolové ze školy :D)

Středa byla nekonečna, už jen proto, že měla večer přiletět Naďa z Česka. Už jsem z toho baráku totiž šílela a Petra byla furt někde v trapu, takže konečně dorazil někdo s kým sem mohla vypadnout ven. I když jsem pochybovala, že bych Naďu viděla ještě ve středu, nakonec to dopadlo, tak, že nás Teresa (Nadina host mum), pozvala do baráku, aby jsme se mohli s Naďou přivítat. Takže jsme se jako tři slípky v kurníku rozkvokaly (trošku impossible, protože bylo kolem půl desáté večer a děti už spaly). Naďa si nabrnkla chlapíka na airportu, a jde s ním na rande. Česko jde prý do sraček. Amen. No žádná novinka, že? :D

Ve čtvrtek si tak nějak nedokážu vybavit, co přesně se dělo. Jen večer jsme šli s holkami na cidera :D A Naďa mi vyprávěla, že má kamarádku kartářku, která už ji několikrát "předurčila" co se stane. Spíš jen naznačila, ale do Nadiného osudu se trefila vždycky :D A tak se Naděnka optala i na mě :D Jsem prý dítě štěstěny. Což je pravda. Jako malá jsem nikdy neměla moc kamarádu, spíš jsem neměla žádné. Až ve své téměř dospělosti, jsem potkala svoji nejlepší kamarádku a dalo by se říct, že i pár lidí, za které bych i dýchala. Na základce jsem nebyla zrovna nejbystřejší dítě (co si budem povídat ani střední nebyla med), co se týče různých poruch od čtení, psaní, paměti - všechny psycholožky mě odepsaly a radily rodičům, aby mě strčily na učební obor, že maturitu nezvládnu. A zvládla, sice za jedenáct a čeština byla neskutečná halůz, maturitu jsem úspěšně udělala. Pár měsíců po škole, jsem tápala, zkusila nevděčnou práci operátorky a nakonec jsem se na všechno vybodla a jala si hledat práci v zahraničí. Na začátku jsem se sice zase trošku spálila, ale všechno nakonec dopadlo dobře a já si našla skvělou rodinu. Takže jsem to vlastně všechno vyhrála :-) (klepám na dřevo a na hlavu, nechceme to přece zakřiknout).
Paní kartářka, mě viděla jako stále optimistickou a celkem vytrvalou. To si netroufnu potvrdit, ale hrozně by mě potěšilo, kdybych taková opravdu byla :D A navíc, řekla jednu věc která mě těší a děsí zároveň. V Londýně prý budu minimálně pět let ne-li, že tu zůstanu napořád.
Abych řekla pravdu, nevím jestli tomu všemu nějak věřit. Ale já sama cítím, že Londýn se mi vepsal do srdce a já si nedokážu představit, žít bez něj :-)

Pátek byl oddechový a já se těšila na večer. Moje rodinka byla totiž pozvaná na šabat, k Nadině rodině a já dostala pozvání s nimi. Abych řekla pravdu - byla jsem z toho v šoku. Není zvykem, že by au-pair, chodili na večeře s rodinami a ani v případě, že se jejich au-pair navzájem znají. Byla jsem so excited. A k tomu všemu ke mně Kelly z ničeho nic přišla a objala mě + mi řekla, strašně hezké věci. Nemohla jsem být v tu chvíli šťastnější.
Odpoledne jsem pak běžela do Edgwaru, Terese pro present, protože je zvykem vždycky nějaký dáreček přinést. Měla jsem dilema :D Teresa nepije a ani nejí čokoládu, takže víno a bonboška padla. Měla jsem dvě možnosti - koupit kytku nebo svíčku. Candls sem ale nemohla v Sainsbury´s najít, takže jsem udělala nálet na Mark&Spencer a koupila, krásné Lilie v bílém keramickém květináči, převázaný zelenou stužkou :-)
Před odjezdem na večeři jsme měli menší bouřku a Corey (9) dostal celkem slušný výprask. No, nemá se chovat jako dobytek :D
Terka byla kytkou nadšená a veškeré mraky, co se nahromadily, u nás doma, byli rozehnány skvělou konverzací :D (Jooooo! To sem vám neřekla, Simon mě začal každé ráno zdravit a když odchází do práce, tak se i rozloučí - POKROOOOK :D) Další překvápko, bylo právě způsobeno Simonem, který se se mnou u večeře pokoušel o konverzaci :D
Ale byla jsem za to ráda... A Brodey - jak ten byl k sežrání! Neustále si vyžadoval mojí pozornost a objímal mi nohy při každé příležitosti :D a málem se o mě strhla bitka :D Maya - svěřenkyně od Nadi, si mě chtěla taky ukrást pro sebe :D což se Brodeymu samozřejmě nelíbilo :D:D:D
Během večeře, jsem Nadi pomáhala sklízet nádobí a uklízet kuchyň, aby jsme pak mohli brzo vypadnout pařit. Což bylo celkem hard. Protože večeře se zúčastnilo sedmnáct lidí, z toho devět smardů a osm dospělých. Do pabu jsme tudíž dorazili o kolo jedenácté. Pozdravili se s našima známýma a rozhodli se jít trsnout do Crazy horse.
Vzpomínáte, jak jsem vám minule říkala, že hudba byla děsná a tak jsme řekli vedoucímu, aby to pro příště změnil? Tak on naši prosbu vyslyšel a hudba byla nad očekávání - hrál mi dlouhou dobu Michael :D
Pak to o půl jedné vypli a my se rozhodli, jít domů (a já s telefonním číslem od týpka, černé pleti a děsného sympoše - nehledě na to, že je to fakt hora :D - takže možná budu mít v brzké době rande :D).

Dorazila jsem domů o půl druhé, napsala mamce a Kelly (obě chtějí vědět, že jsem domů v pořádku) a padla do postele jako švestka, od žaludku mi nebylo dobře, protože jsem se fakt nechutně přežrala.

Ráno mě pak probudila Naďa s smskou, kdy se sejdeme a v kolik, já jsem pak ještě hnipala v posteli. Čekal mě dlouhej den (znovu jsem se sešli se Simčou - dívčina co tu žije už šest let, už jsem vám o ní psala) a pořád mi nebylo dobře.
Hned na stationu, jsem měla problém s dobitím oysterky, takže jsem začala trošku hysterčit, protože jsem si dobila pět liber a ono mi to sežralo prachy, ale že by se mi peníze na kartě navýšili, se říct nedalo. Nakonec mi helpli na informacích a já jsem spokojeně odcházela na metro.
Se Simčou jsme si sedly do čajovny, která byla jejím prvním pracovním místem. Objednala dýmku, ale já si jen párkrát potáhla a nechala to na jiných. Nějak mě nelákala a ještě k tomu jsem se cítila vážně špatně.
Celou tu dobu mi lezla na nervy Petra. No ona mi leze na nervy už delší dobu. Jsem jen o rok starší a mám pocit, že jsem spíš starší minimálně o pět. Někdy vážně z ní začínám růst, nemluvě o tom, že je jako kolovrátek a svoje rozhodnutí mění z minuty na minutu. Jenže nemám to srdce ji to říct a tak stále vmýšlím nové a nové řešení pro její neopodstatněné obavy.

Když jsem k večeru dorazila domů, chvíli sem si hrála s Brodeym a pak šla nahoru volat mamce, už jsme se dlouho neslyšeli, takže jsem se na ní těšila. Krom toho, začala včera kurz na kuchaře číšníka, tak se mi chlubila, že byla chytřejší než všichni ostatní, protože některé věci věděla z mého vyprávění. Takže jsem ji pochválila a ona byla šťastna. Naše konverzace ale netrvala dlouho. Brodey prahnul po mé společnosti a tak jsem spíš mluvila s ním než s mamkou, ale ta se z něho zas mohla poslintat blahem, jaké je to srdíčko. Svině malá. :D:D:D:D
Nakonec mě ho na hoďku Kelly zbavila a zeptala se, jestli s nimi nechci povečeřet - no jasně, že jsem chtěla. I když jsem myslela, že to můj žaludek nevydrží, statečně jsem potlačila nevolnost a rozbíhající se migrénu. Měly jsme barbecue, takže úplná slast, že? :D A svého žaludku jsem si prostě nevšímala. Později jsem ještě kecala s mamkou na skypu, chtěla jsem vydržet dýl, ale nesnesitelná bolest hlavy přišla tak i tak. Takže jsem to zalomila kolem desáté.

Ale vážení, neuvěříte, co se mi stalo :D Můj spánkový režim je v hajzlu :D
Probudila jsem se ve 2:28, vyspaná jako nikdy předtím a zděšená, že jsem chtěla vstávat v devět, protože máme v plánu jet do Camden Townu na dárečky. Ano. Mám totiž dvanáctihodinové digitálky, takže jsem si myslela, že je půl třetí odpoledne. Až v koupelně jsem si všimla, že je něco v nepořádku (jako ospravedlnění, musím říct, že jsem měla v pokoji zatáhnutou roletu). Zkusila jsem se teda zahrabat pod peřiny a spát dál. Jenže to nešlo. Vážně jsem se dobře vyspala :D a tak se můj mozek rozhodl stávkovat. O půl páté jsem to vzdala a vytáhla roletu. A ani ten zasranej východ slunce jsem neviděla, protože mám okna na západ :D

Stihnula jsem tedy zkouknout TVD a napsat tenhle neskutečně dlouhej článek.

Tímto se tedy loučím, a report zas až za týden :-)

35. Kapitola - BODYGUARD

17. dubna 2012 v 0:24 | Loui |  Bodyguard
Joup, hledíte dobře další kapitola :D Nebejt Pottermoru, tak je o den dříve. :D:D:D Ach jo lidi, nevím proč mě chytla tahle psací, ale zřejmě mám potřebu tu povídku dopsat (si fandím, když jsem stále na začátku a kapitola je to už třicátá pátá :D). Ale pokud mi psaní půjde tímhle tempem tak proč ne :D

9. Týden - aneb jak jsem se málem podělala strachy...

16. dubna 2012 v 16:59 | Loui |  Zpovědníček
...Yaik! Tentokrát začneme nedělí. Jak jsem minulý týden psala, měla jsem celej baráček jen pro sebe, rodinka jela k babi a dědovi do Leeds(u). Přes noc z soboty na neděli u mě spala Petra (Maďarka), ale z neděle na pondělí jsem musela zůstat doma sama. Horor vážení. Taková sralbotka jako jsem já by neměla zůstávat v tak obrovském baráku sama. A řeknu vám proč - usnula jsem až ve čtyři ráno v pondělí :D No jo. Nebylo to tím, že bych nechtěla spát nebo tak něco - ale prostě mě neustále něco rušilo - déšť, bouchání stínidel, hučení potrubí, to že jsem byla sama :D Prostě mazec.

Když jsem pak v pondělí vstala a měla jsem uklidit barák, poskládat prádlo a tak dále... Bylo mi dost nepříjemně se jen po baráku hejbat a to za světla. Ono všechno bylo tak chladné a prázdné. Možná jsem měla pustit topení na plné pecky a problém by se vyřešil :D Hlavní je že jsem to přežila a rodinka se mi večer konečně vrátila. Brodey (2) a Corey (9) se se mnou přivítali s pořádně velkým a dlouhým objetím, Casey mě ani nepozdravil - toť k našemu pokroku v našem vztahu. Vážně mi začíná lézt na nervy, že na mě mluví jen když nemůže najít svoje ponožky nebo trenky, nebo když udělá v kuchyni bordel.
Ale o tom zas někdy jindy.

Nenávidím školní prázdniny. Tak a je to venku. Vážně ještě před rokem bych si dala přes držku, že jsem vůbec něco takového vyslovila, ale teď se na to koukám z jiného pohledu. Řekněte mi jak je možné že, angličtí smradi mají tolik volna? Když jsem v únoru přijela měli zrovna týdenní volno. Teď dvou a půl týdenní a v květnu další. Ughr.
No nic. V úterý se nedělo nic zajímavého a ani ve středu a ve čtvrtek nebylo něco o čem by se dalo psát bez cenzury. Krom toho, že malého konečně učíme na nočník. Taky ohromná prdel. Teď co deset minut řve, že chce wee wee. Takže nikdy nevíme, kdy to myslí vážně. Už mě to začíná přestává bavit, za chvíli mi nočník přiroste k ruce

V pátek měl Brodey tulivou náladu, takže mě celej den objímal, pusinkoval, skákal po mě a další blbiny. Celej barák jsem zase vydrhla, upekla brambory (spálila si palec) a vynadala Coreymu, který vlezl na zahradu sotva jsem vytřela podlahu, a když jsem mu řekla ať si očistí boty až půjde dovnitř, tak mě neposlechl a já mohla dostat infarkt když jsem viděla všude bahno. Přísahám, v mém obydlí ať už bude jakékoliv nikdo nebude chodit v botách. Jinak přijde o boty i s nohama :D:D:D
Večer jsme si pak dali společnou večeři - kuře a pečené brambory (zase). Vážně kromě kuřecí polívky, pečeného kuřete a brambor nebo lososa, všechno děláme z polotovarů. Řekla bych, že tyhle židovské paničky neumí vařit nic jiného, protože mé kolegyně na tom nejsou jinak. Já chci knedlo, vepřo, zelo! Beeeee. Nejhorší je, že do baráku si to vepřové nemůžu ani koupit. Chjo. Řekněte, není lepší být ateista? :D (řečnická otázka :-))
Večer jsme pak s Petrou, zašli do pabu a pak na diskotéku. Hudba byla děsná, zlatá stodolní! Vážně, tentokrát jsem byla ráda, že zavírají klub tak brzo. Ale poznali jsme se se šéfikem Crazy Horses, takže příště by už mohla být hudba, na kterou by se dalo pařit :D S Petrou jsme to ale nechtěli ukončit nudnou tečkou a tak když už jsem měla foťák tak jsme se do focení pořádně opřeli :D (fotky dám pod perex)
V sobotu jsem vstávala až ve dvě odpoledne a náležitě jsem si to vychutnala. Nikým nerušená jsem si to hnipala a rozvalovala. Jenže, když jsem vstanula až ve dvě odpoledne, usnula jsem zase až kolem čtvrté. To by až tak nevadilo, kdybych se včera neprobudila už v devět ráno a ani za boha nemohla znovu usnout. I Mula se divila, jak to, že jsem tak brzo vzhůru :D:D:D:D A pak mě navedla na nově otevřený Pottermore :D Člověk by neřekl, jak může něco takového zasrat tolik času :D - Ehm, Pottermore, je taky důvod proč jsem se zpozdila s článkem a přidávám ho až dnes :D
Večer pak jsem měla nečekaný babysit, z čehož jsem byla opravdu nadšená *ir*.

No nic přátelé, jdu si vychutnat ještě deset minut volna a pak zas do práce :(

Mějte se famfárově ;-)


34. Kapitola - BODYGUARD

15. dubna 2012 v 0:44 | Loui |  Bodyguard
Hele a ani sem tak moc nekecala, kapitolka je tu :D Možná, že tuhle povídku fakt někdy dopíšu (joup, nehledě na to, že už ji píšu dva roky :D:D:D). Ach jo, jsem z téhle povídky zklamaná :D
No nic... Enjoy it :D:D:D!

Simba, Nala a karikatura Michaela Jacksona...

12. dubna 2012 v 19:59 | Loui |  Kreslím
... jo no, nějak mě to začalo bavit - začínám plánovat jak si našetřit na čtečku a tablet zároveň :D Ach jo :D
Zatím jsou to sice jenom ubohé pokusy a Mike to totálně odskákal, ale na první pokus, se na to dokážu koukat s pýchou :D
Plus Mika jsem pak ještě šoupla do photoshopu a trochu doladila :D I když nevím jestli sem tomu nějak pomohla :D
Chjo vážně mi tu z toho začíná hrabat, Petra neměla celej týden volno a zítra to vypadá na to, že budu mít bejbáč, tak se zase nesčuchnem :( Ale lidi, za chvilec je tu víkend! :D
No nic, já to tu balím :D "Pokochejte" se těma nádherama :D
Ti se celkem povedli, i když Simba je trošku jetej :D

Říkejme tomu karikatura, prosím :D

33. Kapitola - BODYGUARD

11. dubna 2012 v 22:24 | Loui |  Bodyguard
Ha ha haha :D No, nevím jak vy, ale já se nad tou povídkou vážně bavím :D nedávno jsem si ji znovu přečetla celou a ruka mě svrběla na tlačítku delete :D No nic pro ty, kteří si nepamatují průběh z minula - Megan slavila silvestr v Neverlandu společně s ostatními bodyguardy a jejich rodinami :D
Já se vážně směju, a tahle kapitola taky stojí za dvě starý bely. Takže se moc neculte :P Další by měla přibejt v kratším intervalu - promise :D:D:D

Malovaný Simba xD

10. dubna 2012 v 20:33 | Loui |  Kreslím
Doslova - malovaný :D Loui zapla malování z příslušenství počítače a trošku si hrála :D Dejme tomu, že trošku dost :D
No není to žádná Mona Lisa ale jde poznat, že se jedná o Simbu :D Alespoň doufám.
Jak jsem se tak s tím rýpala moje srdce začalo znovu prahnout po tabletu, má ale smůlu :D Prvně si našetřím na čtečku knih :D
Vtipné je, že až donedávna jsem byla proti téhle odporné věcičce, která knihu nikdy nenahradí :-). Ale jelikož moje týdenní výplata nesouhlasí s tím, že bych si měla nějaké knížky kupovat, hold budu muset investovat do čtečky :D
No a tu je i ten Simba (a ne nekouří trávu)... Sice se mi ho nepovedlo nakreslit celého, ale koho to žere? :D

8. Týden - aneb sluníčka mají prázdniny...

8. dubna 2012 v 16:34 | Loui |  Zpovědníček
Black Roses Red

... Ach ano skoro celé tři týdny, už teď z toho mám osypky a to utekl jen týden :D
Ale popořadě :D byste nevěřili kolik toho mám na vyprávění :D Tenhle tejden byl vážně něco šíleného :D

Pondělím to začalo :D Stále jsem se nemohla odlepit od záchodové mísy a někdy jsem si nebyla jistá jestli všechno půjde vrchem nebo spodem. V noci ze soboty na neděli jsem naspala možná tak tři hodinky, no a z neděle na pondělí jsem nespala skoro vůbec, takže když jsem se podívala do zrcadla lekla jsem se sama sebe - pod očima jsem měla pytle tmavší než noc a tvářičky jako mrtvolka, když mě uviděla Kelly zahnala mě zpátky do postele (i když si myslím, že za to mohl fakt, že si protrpěla střevní chřipku v sobotu a neděli, takže se do mě dokázala vcítit). Odpoledne jsem byla odhodlaná uklidit alespoň část domu, no to se mi nepodařilo jelikož Kelly vypadala, že si na mě vezme pohrabáč a jednu my třískne. Nakonec jsem teda proležela celej den a děsila se úterka.

A měla jsem proč, bylo to děsivé. Jelikož jsem v pondělí neuklidila to co jsem měla, začala jsem makat o půl osmé ráno a skončila až ve tři čtvrtě na osm večer :D Do postele jsem pak padla jako špalek, spánek na sebe nenechal čekat :D Ještě teď se oklepu když si vzpomenu na ten den. Fuj. A to mi Kelly oznámila, že hoši mají skoro tří týdenní prázdniny. Brrrrr. Samé skvělé zprávy, no ni?

Ve středu jsem dodělávala to, co jsem nestihla za ty dva dny, upřímně - měla jsem toho po krk. Plus sem tady poprvé za celou dobu uronila pár slz. Je to možná dětinské, ale neudržela jsem se. Totiž, uklízela jsem pokoj Coreyho (9) a utírala prach, což je celkem složité protože všude má lego a on je na svoje lego hodně háklivý. No a já jsem vzala hromádku rozeskládaných lego kostiček a položila jsem je na postel, abych mohla pořádně utřít ten stoletý prach. A do toho vpadl Corey a viděl tu hromádku, začal po mě tak neuvěřitelně ječet, že jsem mu to lego rozbila, že jsem v první chvíli myslela, že mu jednu třísknu, ale uklidnila jsem se a řekla mu, že jsem nic nerozbila, že už v tomhle stavu jeho lego bylo. No nasral se a odešel dolů. Bylo to poprvé, co na mě takhle vyletěl a upřímně já mám pro Coreyho slabost, tak mě to vzalo o trošku víc, než jsem čekala. Kelly se mě zeptala, co se děje a pak malého donutila, aby se mi omluvil, ale já byla stále v šoku, že se něco takového stalo. Huh, jsem citlivka já vím.
Odpoledne pak Casey (10) odjel se strýčkem a bratrancem do Leeds(u), za babičkou a dědečkem (rodinka tam měla jet až v sobotu) a Corey jel ke kamarádovi přes noc. Barák byl najednou cekem tichý. Brodey (2) šel brzo spát a já jsem měla kratší směnu, takže jsem se domluvila s Petrou (Maďarka), že si zajdem na drink do naší oblíbené hospody. Byla jsem z toho celkem nervózní, bylo to poprvé, co jsem šla s Petrou sama ven a docela jsem se děsila, že já a moje angličtina zadupeme celou konverzaci. Nakonec to byl super večer, těsně před jedenáctou jsme šli do Mcdonaldu a objednaly si pořádnej burger s haranolkami - já jsem ten burger jen oďobala, protože Mekáče moc nemusím, kromě hranolků a zmrzky do mě horko těžko něco narvete :D

Čtvrtek jsem si pospala o deset minut navíc, a sešla dolů až ve tři čtvrtě na osm. Nikdo si toho nevšimnul, takže co. Oni taky spali tak proč se namáhat, že jo :D:D:D:D Navíc Brodey byl na facku :D Nechtěl cereálie, nechtěl toast, nechtěl absolutně nic kromě sýru. To měl hoch smůlu, protože ani já ani Simon, jsme mu jeho přáni nevyhověli. První snídaně, pak sýr. Ha ha. Nakonec dolů sešla Kell a donutila ho něco spapkat. Pak že dostane ten sejra. Ne že ho hajzlík ožužlal a pak, že už ho nechce. Agggghr :D Jooo a konečně nám dovezli novou pračku :D Kelly z ní byla tak moc nadšená, že jsem za ty dva dny nestihla ani jednou vyprat, protože Kelly byla rychlejší :D:D:D:D:D
Taky jsem byla u kadeřnice. To byla prdel vážení :D:D:D:D Ale jsem na sebe pyšná - sama jsem cestovala metrem a neztratila se :D A zamilovala se Camden Town je úžasné místo. Sice všechny krámky jsou naprosto totožné ale, je to tak živé místo, že to určitě nebylo poprvé, co jsem se tam podívala :-)
Na kadeřnické židli jsem si proseděla bezmála čtyři hodiny a děvče (praktikantka) na mě vypatlala čtyři různé barvy. Takže konečně už nejsem zrzka ale hnědovláska s medovým melírem :D:D:D:D

Další ráno jsem si dovolila protáhnout svůj budíček o tři čtvrtě hodiny a zase na to nikdo nepřišel :D:D:D:D Díky bohu, že děti nebyli doma, takže bylo méně bordelu :D Byl to takovej easy day, pracovala jsem vážně málo :D Brodey byl zas nechutný a pokaždé když jsem se přiblížila začal vřískat. Modlila jsem se, aby ho to do večera přešlo. Byla jsem totiž večer pozvaná na rodinou večeři, Kellyinou sestrou Shelly. Páni to bylo úžasné. Slavily Šabat a oni mě k tomu přizvali, aniž bych byla židovka. Zaprvé - Shelly má obrovskej barák, zařízený spíš do Amerického stylu, protože manžel je Amík pocházející z New Jersey (pak žil nějakou dobu v New Yorku - tam se potkal s Shelly). A nejstarší sestra Lusy, která má baráček naproti, je ještě větší (mimochodem teď je na Floridě s rodinkou). Tahle rodina je vážně rozrostlá, Shelly má dvoje dvojčata - dva kluky a dvě holky ve věku 12-13 :-D a Lusy trojčátka dva kluky a holčičku a malé miminko Levie (Lívaje) :D
Když jsme dorazili příjemně překvapila Tayla, jedno z dvojčátek, která k nám většinu času jezdí a objala mě. Všichni ke mě byli děsivě milí . Mužská část se ujala vyprávění a čtení jak v angličtině tak v hebrejštině. Jsem z toho nadšená. Trvalo to sice dobré dvě hodiny, než se provedli všechny zvyklosti a rituály. Celá rodina si prozpěvovala (v hebrejštině i v angličtině) - vždycky mi všechno vysvětlili a já jsem se cítila jako součást rodiny (což si myslím, že je pro au-pair to nejlepší co jí může potkat) a cítím se tak dodnes. Jídlo bylo úžasné a nakonec jsme se rozloučili, Shelly mě objala a poděkovala, že jsem přišla a "pomohla ji" (utřela jsem nádobí - boha). Já jsem jen stále opakovala, jak to bylo skvělé.
Jsem tu fakt šťastná, až budu tuhle rodinu opouštět budu vážně v depresi :-)

Včera rodinka odjela do Leeds(u), Kelly mi řekla ať si pozvu kamarádku, abych v noci v baráku nespala sama. Několikrát mi zopakovala abych okamžitě volala, kdyby se něco stalo. Pak jsme se rozloučili objetím a já byla vážně happy! Odpoledne jsem se pak sešla s Petrou nakoupily jsme pizzu, chipsy, sejra, vínko, koly a nějaké filmík.
Pánové, byl to vážně skvělej večer a s Peťou jsme si pokecali víc než jsem očekávala (a to jsem nebyla opilá :D) Šli jsme spinkat až o půl čtvrté ráno, stihli zkouknout a good year, finding nemo a black swan :D
Před black swan se Petra hanila, že má raději horory než komedie ale já ji to nežeru :D Black swan není horor a ona z toho nemohla usnout (a to si ta odsloužilá balerina jenom propíchala obličej pilníkem :D:D:D:D)

Dneska jsme vstávali o půl jedné, což byla sranda. Petra má doslova a do písmene fucking family, takže nikdy si u nich nedovolila spát déle než do jedenácté :-( Byla z toho tedy jak se patří nadšená :D
Teď jsem zvědavá kdy mi dorazí moje rodinka, jestli dneska nebo až zítra večer :-) Nejsem si jistá co chci :-) Celkem se v tomhle baráku sama bojím, takže jsem rozpolcená, protože kdyby dorazily až zítra večer mohla bych zítra vyspávat :D:D:D
No nic uvidí se jak to dopadne :D

Ale příště bych do Leedsu měla jet s nimi, takže se těším :D
Okie dokie, report zas až za tejden! :-)

7. Týden - aneb ty krávo...

1. dubna 2012 v 15:18 | Loui |  Zpovědníček
... Zejtra je to druhý měsíc, co smrdím v Anglii. Stále plná "sil" a odhodlání. Moje angličtina, sice pořád skřípe a věty mi nic neříkaj. Ale začínám opravdu dobře rozumět (když koukám na filmy, zjišťuji, že už nepotřebuji anglické titulky - teda většinu času :D:D:D:D). Moje poznatky - opravdu miluju Londýn. A dokonce začínám mít i smysl pro orientaci v těch zapeklitých a naprosto totožných uličkách :D
No nic dejme se do rekapitulace mého týdne jakou au-pair :D

Pondělí (tfuj a zítra tu je zase), jsem ráno vstávala s tím, že nebudu mít tolik úklidu, protože když jsem večer nenápadně čekovala kuchyň byla uklizená - ale ono hovno. Joup - nevím kdy to stihli, ale kuchyň byla naprosto zaprasená a já měla pocit, že mě omeje. Odevzdaně jsem tedy popadla Brodeyho a šla mu vyměnit plíny. Celkem sranda, když si uvědomím, že prvnímu dítěti, kterému vyměňuji plínky, není moje. Takovej malej pokusnej králíček, ale což oba to zvládáme :D Potom, co Kell odvezla kluky, vyhlásila jsem válku kuchyni. Po úporném boji jsem to ale zvládla. Zažila jsem i první hádku Simona a Kelly, nejsem si jistá, kvůli čemu se hádali, ale neměla jsem chuť špicovat uši a tak jsem se zavřela do pokoje, dokud bouře nepřešla. Odpoledne jsem se pak vrhla na žehlení, kterého bylo celkem dost, a poprvé jsem zařvala na kluky. Jo já sama z toho byla v šoku, ale házeli po sobě polštářem a Coreyho (9) nenapadlo nic lepšího, než se schovat za mě a žehlící prkno s rozehřátou žehličkou + Casey i přes moje námitky polštář fakt hodil. Hm, koukali na mě jako padlé višně a já jsem si zahrála na uraženou. No co byl alespoň klid a kluci poznali, že i já nejsem nekonečně splachovací.

Od úterka začali naprosté horory, děcka byli nechutné a pořád se hádali s rodiči. Já si jen pomyslně zacpávala uši a dělala, že to neslyším. Uklidila jsem si, co jsem měla a dětičkám jsem se obloukem vyhýbala.

Ve středu Kelly rupli nervy, a pleskla Coreyho po noze. Toš takovej řev jste ještě neslyšeli. A abych řekla pravdu, poznám ránu od opravdové rány a být mnou tak mu ještě jednu lepnu aby věděl proč tak vříská. No v konečném stádiu Corey za sebou třískl dveřmi pokoje a odmítl jít do školy. Plus pro mě, protože pak slezl dolů a věděl, že kdyby si pustil televizi nebo něco jiného, tak je z toho další hádka a tak mi pomohl utřít prach v playroomu. Kelly ho pak kolem dvanácte odvezla do školy a konečně to vypadalo, že je zase vše ok.

Houby :D ve čtvrtek se historie opakovala (tentokrát bez pohlavku). Kelly prohlásila, že se jí z Coreyho dělá špatně a volala Simonovi do práce, aby ho odvezl do školy, že na to nemá čas ani náladu. Simon přijel domů a byl pořádně nakrknutý, ale že by ho seřval se nedalo říct. Pché.
Odpoledne pak Kelly dovezla Brodeyho ze školky, s tím, že je nemocný a zvracel. Potichu jsem se modlila, abych to zase nechytila - zcela zbytečně, ale o tom později.

Pátek začal jednou katastrofou za druhou. Ráno, když jsem převlékala klukům postele, slyším jak malý Brodey volá ze svého pokoje "Deniiisa!". Trošku mě to zarazilo a tak jsem poslouchala, jestli jsem si to jenom nevymyslela, ale i po druhé jsem slyšela "Deniiiisa!". Potichoučku jsem tedy nakoukla do pokojíčku a první co mi drahoušek řekl bylo - "I have poo poo!" ha ha. Na to já jsem mu odpověděla - "Really?! You have a very big and lovely poo poo?!".
No od pravdy jsem fakt nebyla daleko :D Brodey měl průjem jak Brno, takže to měl absolutně všude - i na zádičkách. Tfuj. No zbavili jsme se toho a Kelly jež se uráčila stanout si ho pak vzala na chvíli do parády, abych já mohla dát prát pračku. Hm. Ta se pokazila, takže horda prádla a pračka v hajzlu. Nádhera. Kelly to odmávla a řekla ať vezmu malého na prochajdu, takže jsem vzala kočárek a bobika a vyrazili jsme na čtyř a půl hodinovou prochajdu. Alespoň jsem ho pořádně utahala, protože mi odmítal sednout do toho blbého kočárku. Příště ho nechám doma :D
Večer jsem si teda ale parádně užila. S Naďou jsme vyrazily do našeho pabu a potkaly tam toho týpka o kterém jsem vám už psala (ten co to zkoušel na všechny tři zároveň :D). Byl trošku rozpačitý, ale omluvil se a vše bylo zapomenuto. Nakonec nás pozval on a jeho kamarád k němu na barák. Byli jsme absolutně střízlivé, takže jsme si to s Naďou prvně pořádně rozmysleli a pak jsme kývli. Asi to bylo od nás troške nezodpovědné, ale co už. Stalo se. A ani toho nelituju, byla to pořádná zábava. Rozehráli jsme flašku a pak se k nám přidalo pár dalších lidí, takže to bylo pestřejší. Když to shrnu - dostala jsem ten nejhorší lesbický polibek (nekoukejte - nikdy jsem o sobě neprohlásila, že jsem anděl) ale pro změnu i ten nejlepší heterosexuální - chmá, "deset" vteřin neuvěřitelného rodea :D A to všechno za střízliva a povím vám, o to to byla větší prdel. Akorát lehce závidím Nadi, ta vyfásla holku, která se alespoň uměla líbat :D:D:D:D:D
No nic popojdeme.

V sobotu byl odpočinkovej den, který jsem strávila v posteli a večer zašla doprovodit Naďu k Petře, u které přespávala kvůli odletu do Česka, protože její rodina odlétala brzo ráno do Izraele a nechtěli nechat Naďu doma samotnou. Když jsem se vrátila, začalo mi být divně a když jsem si šla lehnout, ztěžknul mi žaludek a bylo jen otázkou minut, kdy ze sebe všechno vrhnu. Ach ano, chytila jsem virózu od miláčka Brodeyho. Já musím taky chytit všechno.

Takže teď ležím s horečkou a průjmem a čekám, že mě to brzičko přejde. V noci jsem se vůbec nevyspala a bolí mě děsně záda. Grrr, člověk má možnost si odpočinout a ono nic.

Hm lidičkové já se s vámi pro dnešek loučím. A zase se ozvu.