10. Týden - aneb What´s that?

22. dubna 2012 v 9:53 | Loui |  Zpovědníček
... k nadpisu - jedna z nejpoužívanějších otázek našeho Brodeyho. What´s that? Nutno podotknout, že mi z toho celkem hrabe :D Jako ze slov - I need, I want, Where is mum... a dalších tomu podobným :D
Navíc tenhle týden měl Brodey náladu jako počasí, které celej týden vládlo. V jednu chvíli byl na sežrání a v tu druhou, bych ho nejraději uškrtila. Takže ve zkratce :D - jednu chvíli chcalo a v druhou svítilo sluníčko.

Ale i přes Brodeyho občasně nechutnou náladu, tenhle tejden se vydařil. Jsem prostě šťastná.

Začneme rekapitulací. V pondělí jsem měla hard day, po mém úklidu se leskla kuchyň, obývák, jídelna, playroom a i ten koberec se blýskal :D Takže jsem čekala, co na to Kelly a v duchu si říkala, že jestli mi řekne, že jsem něco zapomněla, tak ji něčím bodnu. Měla štěstí :D slušně poděkoval za very good cleanning :D:D:D Jednou bych ji přála si to vyzkoušet sama :D:D:D

V úterý šli smradi konečně do školy. Ani nevíte jak happy jsem byla a ještě k tomu Kelly i Simon vypadli z baráku, takže jsem si užívala chvíle o samotě :D Zase. Nikdo mi nezíral přes rameno, když jsem něco uklidila, zůstalo to tak víc jak pět minut (vlastně to tak, zůstalo, než přišli trolové ze školy :D)

Středa byla nekonečna, už jen proto, že měla večer přiletět Naďa z Česka. Už jsem z toho baráku totiž šílela a Petra byla furt někde v trapu, takže konečně dorazil někdo s kým sem mohla vypadnout ven. I když jsem pochybovala, že bych Naďu viděla ještě ve středu, nakonec to dopadlo, tak, že nás Teresa (Nadina host mum), pozvala do baráku, aby jsme se mohli s Naďou přivítat. Takže jsme se jako tři slípky v kurníku rozkvokaly (trošku impossible, protože bylo kolem půl desáté večer a děti už spaly). Naďa si nabrnkla chlapíka na airportu, a jde s ním na rande. Česko jde prý do sraček. Amen. No žádná novinka, že? :D

Ve čtvrtek si tak nějak nedokážu vybavit, co přesně se dělo. Jen večer jsme šli s holkami na cidera :D A Naďa mi vyprávěla, že má kamarádku kartářku, která už ji několikrát "předurčila" co se stane. Spíš jen naznačila, ale do Nadiného osudu se trefila vždycky :D A tak se Naděnka optala i na mě :D Jsem prý dítě štěstěny. Což je pravda. Jako malá jsem nikdy neměla moc kamarádu, spíš jsem neměla žádné. Až ve své téměř dospělosti, jsem potkala svoji nejlepší kamarádku a dalo by se říct, že i pár lidí, za které bych i dýchala. Na základce jsem nebyla zrovna nejbystřejší dítě (co si budem povídat ani střední nebyla med), co se týče různých poruch od čtení, psaní, paměti - všechny psycholožky mě odepsaly a radily rodičům, aby mě strčily na učební obor, že maturitu nezvládnu. A zvládla, sice za jedenáct a čeština byla neskutečná halůz, maturitu jsem úspěšně udělala. Pár měsíců po škole, jsem tápala, zkusila nevděčnou práci operátorky a nakonec jsem se na všechno vybodla a jala si hledat práci v zahraničí. Na začátku jsem se sice zase trošku spálila, ale všechno nakonec dopadlo dobře a já si našla skvělou rodinu. Takže jsem to vlastně všechno vyhrála :-) (klepám na dřevo a na hlavu, nechceme to přece zakřiknout).
Paní kartářka, mě viděla jako stále optimistickou a celkem vytrvalou. To si netroufnu potvrdit, ale hrozně by mě potěšilo, kdybych taková opravdu byla :D A navíc, řekla jednu věc která mě těší a děsí zároveň. V Londýně prý budu minimálně pět let ne-li, že tu zůstanu napořád.
Abych řekla pravdu, nevím jestli tomu všemu nějak věřit. Ale já sama cítím, že Londýn se mi vepsal do srdce a já si nedokážu představit, žít bez něj :-)

Pátek byl oddechový a já se těšila na večer. Moje rodinka byla totiž pozvaná na šabat, k Nadině rodině a já dostala pozvání s nimi. Abych řekla pravdu - byla jsem z toho v šoku. Není zvykem, že by au-pair, chodili na večeře s rodinami a ani v případě, že se jejich au-pair navzájem znají. Byla jsem so excited. A k tomu všemu ke mně Kelly z ničeho nic přišla a objala mě + mi řekla, strašně hezké věci. Nemohla jsem být v tu chvíli šťastnější.
Odpoledne jsem pak běžela do Edgwaru, Terese pro present, protože je zvykem vždycky nějaký dáreček přinést. Měla jsem dilema :D Teresa nepije a ani nejí čokoládu, takže víno a bonboška padla. Měla jsem dvě možnosti - koupit kytku nebo svíčku. Candls sem ale nemohla v Sainsbury´s najít, takže jsem udělala nálet na Mark&Spencer a koupila, krásné Lilie v bílém keramickém květináči, převázaný zelenou stužkou :-)
Před odjezdem na večeři jsme měli menší bouřku a Corey (9) dostal celkem slušný výprask. No, nemá se chovat jako dobytek :D
Terka byla kytkou nadšená a veškeré mraky, co se nahromadily, u nás doma, byli rozehnány skvělou konverzací :D (Jooooo! To sem vám neřekla, Simon mě začal každé ráno zdravit a když odchází do práce, tak se i rozloučí - POKROOOOK :D) Další překvápko, bylo právě způsobeno Simonem, který se se mnou u večeře pokoušel o konverzaci :D
Ale byla jsem za to ráda... A Brodey - jak ten byl k sežrání! Neustále si vyžadoval mojí pozornost a objímal mi nohy při každé příležitosti :D a málem se o mě strhla bitka :D Maya - svěřenkyně od Nadi, si mě chtěla taky ukrást pro sebe :D což se Brodeymu samozřejmě nelíbilo :D:D:D
Během večeře, jsem Nadi pomáhala sklízet nádobí a uklízet kuchyň, aby jsme pak mohli brzo vypadnout pařit. Což bylo celkem hard. Protože večeře se zúčastnilo sedmnáct lidí, z toho devět smardů a osm dospělých. Do pabu jsme tudíž dorazili o kolo jedenácté. Pozdravili se s našima známýma a rozhodli se jít trsnout do Crazy horse.
Vzpomínáte, jak jsem vám minule říkala, že hudba byla děsná a tak jsme řekli vedoucímu, aby to pro příště změnil? Tak on naši prosbu vyslyšel a hudba byla nad očekávání - hrál mi dlouhou dobu Michael :D
Pak to o půl jedné vypli a my se rozhodli, jít domů (a já s telefonním číslem od týpka, černé pleti a děsného sympoše - nehledě na to, že je to fakt hora :D - takže možná budu mít v brzké době rande :D).

Dorazila jsem domů o půl druhé, napsala mamce a Kelly (obě chtějí vědět, že jsem domů v pořádku) a padla do postele jako švestka, od žaludku mi nebylo dobře, protože jsem se fakt nechutně přežrala.

Ráno mě pak probudila Naďa s smskou, kdy se sejdeme a v kolik, já jsem pak ještě hnipala v posteli. Čekal mě dlouhej den (znovu jsem se sešli se Simčou - dívčina co tu žije už šest let, už jsem vám o ní psala) a pořád mi nebylo dobře.
Hned na stationu, jsem měla problém s dobitím oysterky, takže jsem začala trošku hysterčit, protože jsem si dobila pět liber a ono mi to sežralo prachy, ale že by se mi peníze na kartě navýšili, se říct nedalo. Nakonec mi helpli na informacích a já jsem spokojeně odcházela na metro.
Se Simčou jsme si sedly do čajovny, která byla jejím prvním pracovním místem. Objednala dýmku, ale já si jen párkrát potáhla a nechala to na jiných. Nějak mě nelákala a ještě k tomu jsem se cítila vážně špatně.
Celou tu dobu mi lezla na nervy Petra. No ona mi leze na nervy už delší dobu. Jsem jen o rok starší a mám pocit, že jsem spíš starší minimálně o pět. Někdy vážně z ní začínám růst, nemluvě o tom, že je jako kolovrátek a svoje rozhodnutí mění z minuty na minutu. Jenže nemám to srdce ji to říct a tak stále vmýšlím nové a nové řešení pro její neopodstatněné obavy.

Když jsem k večeru dorazila domů, chvíli sem si hrála s Brodeym a pak šla nahoru volat mamce, už jsme se dlouho neslyšeli, takže jsem se na ní těšila. Krom toho, začala včera kurz na kuchaře číšníka, tak se mi chlubila, že byla chytřejší než všichni ostatní, protože některé věci věděla z mého vyprávění. Takže jsem ji pochválila a ona byla šťastna. Naše konverzace ale netrvala dlouho. Brodey prahnul po mé společnosti a tak jsem spíš mluvila s ním než s mamkou, ale ta se z něho zas mohla poslintat blahem, jaké je to srdíčko. Svině malá. :D:D:D:D
Nakonec mě ho na hoďku Kelly zbavila a zeptala se, jestli s nimi nechci povečeřet - no jasně, že jsem chtěla. I když jsem myslela, že to můj žaludek nevydrží, statečně jsem potlačila nevolnost a rozbíhající se migrénu. Měly jsme barbecue, takže úplná slast, že? :D A svého žaludku jsem si prostě nevšímala. Později jsem ještě kecala s mamkou na skypu, chtěla jsem vydržet dýl, ale nesnesitelná bolest hlavy přišla tak i tak. Takže jsem to zalomila kolem desáté.

Ale vážení, neuvěříte, co se mi stalo :D Můj spánkový režim je v hajzlu :D
Probudila jsem se ve 2:28, vyspaná jako nikdy předtím a zděšená, že jsem chtěla vstávat v devět, protože máme v plánu jet do Camden Townu na dárečky. Ano. Mám totiž dvanáctihodinové digitálky, takže jsem si myslela, že je půl třetí odpoledne. Až v koupelně jsem si všimla, že je něco v nepořádku (jako ospravedlnění, musím říct, že jsem měla v pokoji zatáhnutou roletu). Zkusila jsem se teda zahrabat pod peřiny a spát dál. Jenže to nešlo. Vážně jsem se dobře vyspala :D a tak se můj mozek rozhodl stávkovat. O půl páté jsem to vzdala a vytáhla roletu. A ani ten zasranej východ slunce jsem neviděla, protože mám okna na západ :D

Stihnula jsem tedy zkouknout TVD a napsat tenhle neskutečně dlouhej článek.

Tímto se tedy loučím, a report zas až za týden :-)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Mandy Mandy | Web | 22. dubna 2012 v 13:59 | Reagovat

Člověče, buď ráda, že tu nejsi, jsou tu problémy s vládou...:/ Jinak ten Brodey musí být ale kvítko, co? :D a jak prahnul po tvé společnosti :D to jsem se musela zasmát, děti milé :)) Taky asi pojedu někam jako aupair, později :) přemmýšlím o tom :) no a s tím spánkovým režimem, chápu tě! :D Já se vzbudila dneska kolem čtvrté, ale naštěstí jsem usnula, po nějaké době :D :) a to s tím východem slunce dost naštve, no :D ale zase problém, když ti to svítí do obličeje - musíš zatáhnout žaluzie a zas enevidíš to slunko :D :) Na report za týden se těším! :)

2 Smooth Annie Smooth Annie | Web | 23. dubna 2012 v 22:13 | Reagovat

Jou jou, Barák Oubáma je takovej panáček, ale to nic nemění na tom, že je to frajer ;D

Ouje. Vidim, resp. čtu, že si tam pěkně žiješ :D Já proti Židům jako takovejm nic nemam, sama jich pár znám a nějak to neřešim.
Každopádně, haranti jako haranti :D :D :D Na tom se shodnem. Já sama vždyycky pozoruju moje známé s mladšíma sourozencema a jenom se ušklíbávám, jak jsem na tom suprově, že ten ,,špunt" jsem já a mám o necelejch 12 let starší sestru. :D

Baj de vej, Bodyguarda hltam jak Stephena Kinga, moc pěkně to servíruješ, klidně bych si přála další chod. Megan je fajn baba a Mike....je tam! :D
Hehehe.

3 michaeljacksonkop1 michaeljacksonkop1 | Web | 26. dubna 2012 v 16:57 | Reagovat

Ty jo..koukám,že si to vážně užíváš..Brodey asi vážně pěkný rošťák..no hlavní je,že se ti tam líbí..:-)
Jinak se chci omluvit,že sem dlouho neobíhala,ale času je málo a taky ségra maturuje a problémy s rodinou..:-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama