7. Týden - aneb ty krávo...

1. dubna 2012 v 15:18 | Loui |  Zpovědníček
... Zejtra je to druhý měsíc, co smrdím v Anglii. Stále plná "sil" a odhodlání. Moje angličtina, sice pořád skřípe a věty mi nic neříkaj. Ale začínám opravdu dobře rozumět (když koukám na filmy, zjišťuji, že už nepotřebuji anglické titulky - teda většinu času :D:D:D:D). Moje poznatky - opravdu miluju Londýn. A dokonce začínám mít i smysl pro orientaci v těch zapeklitých a naprosto totožných uličkách :D
No nic dejme se do rekapitulace mého týdne jakou au-pair :D

Pondělí (tfuj a zítra tu je zase), jsem ráno vstávala s tím, že nebudu mít tolik úklidu, protože když jsem večer nenápadně čekovala kuchyň byla uklizená - ale ono hovno. Joup - nevím kdy to stihli, ale kuchyň byla naprosto zaprasená a já měla pocit, že mě omeje. Odevzdaně jsem tedy popadla Brodeyho a šla mu vyměnit plíny. Celkem sranda, když si uvědomím, že prvnímu dítěti, kterému vyměňuji plínky, není moje. Takovej malej pokusnej králíček, ale což oba to zvládáme :D Potom, co Kell odvezla kluky, vyhlásila jsem válku kuchyni. Po úporném boji jsem to ale zvládla. Zažila jsem i první hádku Simona a Kelly, nejsem si jistá, kvůli čemu se hádali, ale neměla jsem chuť špicovat uši a tak jsem se zavřela do pokoje, dokud bouře nepřešla. Odpoledne jsem se pak vrhla na žehlení, kterého bylo celkem dost, a poprvé jsem zařvala na kluky. Jo já sama z toho byla v šoku, ale házeli po sobě polštářem a Coreyho (9) nenapadlo nic lepšího, než se schovat za mě a žehlící prkno s rozehřátou žehličkou + Casey i přes moje námitky polštář fakt hodil. Hm, koukali na mě jako padlé višně a já jsem si zahrála na uraženou. No co byl alespoň klid a kluci poznali, že i já nejsem nekonečně splachovací.

Od úterka začali naprosté horory, děcka byli nechutné a pořád se hádali s rodiči. Já si jen pomyslně zacpávala uši a dělala, že to neslyším. Uklidila jsem si, co jsem měla a dětičkám jsem se obloukem vyhýbala.

Ve středu Kelly rupli nervy, a pleskla Coreyho po noze. Toš takovej řev jste ještě neslyšeli. A abych řekla pravdu, poznám ránu od opravdové rány a být mnou tak mu ještě jednu lepnu aby věděl proč tak vříská. No v konečném stádiu Corey za sebou třískl dveřmi pokoje a odmítl jít do školy. Plus pro mě, protože pak slezl dolů a věděl, že kdyby si pustil televizi nebo něco jiného, tak je z toho další hádka a tak mi pomohl utřít prach v playroomu. Kelly ho pak kolem dvanácte odvezla do školy a konečně to vypadalo, že je zase vše ok.

Houby :D ve čtvrtek se historie opakovala (tentokrát bez pohlavku). Kelly prohlásila, že se jí z Coreyho dělá špatně a volala Simonovi do práce, aby ho odvezl do školy, že na to nemá čas ani náladu. Simon přijel domů a byl pořádně nakrknutý, ale že by ho seřval se nedalo říct. Pché.
Odpoledne pak Kelly dovezla Brodeyho ze školky, s tím, že je nemocný a zvracel. Potichu jsem se modlila, abych to zase nechytila - zcela zbytečně, ale o tom později.

Pátek začal jednou katastrofou za druhou. Ráno, když jsem převlékala klukům postele, slyším jak malý Brodey volá ze svého pokoje "Deniiisa!". Trošku mě to zarazilo a tak jsem poslouchala, jestli jsem si to jenom nevymyslela, ale i po druhé jsem slyšela "Deniiiisa!". Potichoučku jsem tedy nakoukla do pokojíčku a první co mi drahoušek řekl bylo - "I have poo poo!" ha ha. Na to já jsem mu odpověděla - "Really?! You have a very big and lovely poo poo?!".
No od pravdy jsem fakt nebyla daleko :D Brodey měl průjem jak Brno, takže to měl absolutně všude - i na zádičkách. Tfuj. No zbavili jsme se toho a Kelly jež se uráčila stanout si ho pak vzala na chvíli do parády, abych já mohla dát prát pračku. Hm. Ta se pokazila, takže horda prádla a pračka v hajzlu. Nádhera. Kelly to odmávla a řekla ať vezmu malého na prochajdu, takže jsem vzala kočárek a bobika a vyrazili jsme na čtyř a půl hodinovou prochajdu. Alespoň jsem ho pořádně utahala, protože mi odmítal sednout do toho blbého kočárku. Příště ho nechám doma :D
Večer jsem si teda ale parádně užila. S Naďou jsme vyrazily do našeho pabu a potkaly tam toho týpka o kterém jsem vám už psala (ten co to zkoušel na všechny tři zároveň :D). Byl trošku rozpačitý, ale omluvil se a vše bylo zapomenuto. Nakonec nás pozval on a jeho kamarád k němu na barák. Byli jsme absolutně střízlivé, takže jsme si to s Naďou prvně pořádně rozmysleli a pak jsme kývli. Asi to bylo od nás troške nezodpovědné, ale co už. Stalo se. A ani toho nelituju, byla to pořádná zábava. Rozehráli jsme flašku a pak se k nám přidalo pár dalších lidí, takže to bylo pestřejší. Když to shrnu - dostala jsem ten nejhorší lesbický polibek (nekoukejte - nikdy jsem o sobě neprohlásila, že jsem anděl) ale pro změnu i ten nejlepší heterosexuální - chmá, "deset" vteřin neuvěřitelného rodea :D A to všechno za střízliva a povím vám, o to to byla větší prdel. Akorát lehce závidím Nadi, ta vyfásla holku, která se alespoň uměla líbat :D:D:D:D:D
No nic popojdeme.

V sobotu byl odpočinkovej den, který jsem strávila v posteli a večer zašla doprovodit Naďu k Petře, u které přespávala kvůli odletu do Česka, protože její rodina odlétala brzo ráno do Izraele a nechtěli nechat Naďu doma samotnou. Když jsem se vrátila, začalo mi být divně a když jsem si šla lehnout, ztěžknul mi žaludek a bylo jen otázkou minut, kdy ze sebe všechno vrhnu. Ach ano, chytila jsem virózu od miláčka Brodeyho. Já musím taky chytit všechno.

Takže teď ležím s horečkou a průjmem a čekám, že mě to brzičko přejde. V noci jsem se vůbec nevyspala a bolí mě děsně záda. Grrr, člověk má možnost si odpočinout a ono nic.

Hm lidičkové já se s vámi pro dnešek loučím. A zase se ozvu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Mandy Mandy | Web | 3. dubna 2012 v 16:57 | Reagovat

Vím, že mi do toho nic není, ale zajímá mě to - je to přiznání, že jsi bisexuál, nebo to byl jen úlet? :-D Na jak dlouho tam ještě budeš? :) Já myslím, že už to tam pro tebe musí být jako druhý domov už :)

2 Loui Loui | E-mail | Web | 3. dubna 2012 v 21:16 | Reagovat

[1]: :D:D:D:D Si mě fakt pobavila. Myslím, že bys to neměla brát jako příznání, spíš jako zdravé experimentování (úlety jsou dávno za mnou :-D ):D:D:D
Nevím proč to každý tak hloupě rozlišuje. Je přece jedno kdo nás přitahuje - hlavně, že se člověk cítí šťastný, tím to pro mě hasne ;-)
No jako doma se tu cítit asi nebudu nikdy ale je tu přátelsky a mám je ráda :-)

3 ... misunderstood ... misunderstood | Web | 3. dubna 2012 v 22:59 | Reagovat

A aj keby bola bisexuál, čo je na tom? Je na tom niečo zlé? Vadilo by to tu niekomu?
K svojej bisexuálnej orientácií sa priznávam, keď už hráme na úprimnosť... Áno, hrdo sa priznávam, som bisexuál. A čo? Komu to vadí, ať mi prdel políbí! :-D a myslím, že Loui tiež...

4 Mandy Mandy | Web | 8. dubna 2012 v 20:16 | Reagovat

[2]: To nerozlišuju, jenom se ptám :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama