Květen 2012

15. Týden - aneb Loui v Londýně a jak to všechno bylo...

29. května 2012 v 10:37 | Loui |  Zpovědníček
Huh, je to neuvěřitelné, ale u této rodinky žiju už neuvěřitelných patnáct týdnů. Nepočítaje, že v Londýně žiju bez pár dnů už čtyři měsice. Neuvěřitelné jak ten čas letí. Vzpomínám si jak jsem se narychlo balila, protože když jsem se s Adamem domluvila, že teda budu jejich au-pair, zamluvil mi nejbližší možný termín, takže jsem odlétala za necelý týden. Nakonec to u jeho rodiny neklaplo a já se po pár týdnech rozhodla změnit rodinu, a tak nastěhovala jsem se k mé aktuální rodince. A jsem za to šťastná.
Celý ten čas to nebylo jen o sladkých dětičkách a bezstarostném životu. Spíš o stresu, zodpovědné práce, makačky a nepříjemných pocitů, když probíhali hádky děti vs. rodiče (bcs Simon a Kelly se nehádaji). Můžu ale říct, že rodinka mě vzala za svou a cítím se tu jako doma.
Další věcí je, že žiju u židů, takže i na mě padla nějaká ta omezení. Ale díky bohu, že má rodina není v tradicích tak striktní, Naďa i Petra mají rodiny s přísnějšími pravidli.
Co můžu ale do shrnutí říct - naprosto miluju Brodeyho, zbožňuju Coreyho a s Caseym občas citově bojujeme - co vám budu povídat, tříská s ním puberta a už to není jak pro mě tak pro něj jednoduché. Rodiče Kelly a Simon, mi sice někdy lezou na nervy ale ještě nikdy se nestalo, že by mi nepomohli nebo nevyhověli v něčem co jsem potřebovala.

No začnu s tím co se událo v pondělí. Nebylo to nijak zajímavé, dětičky šli do školy já jsem uklízela, bla bla bla. Simon prudil doma, takže jsem si při úklidu připadala divně :D Nesnáším, když mi někdo šaškuje za zadkem, když zrovna uklízím :D

Úterý rovnou přeskočím, válela jsem si šunky a nepohla ani prstem. Děcka byli celej den v tahu a rodiče taky, takže těžký relax. Takže tedy středa. Ráno jsem byla s Brodeym ve školce a bobánek mě nechtěl pustit, pořádně mě pusinkoval a chtěl "one more cuddle" pořád dokola a dokola, takže učitelky ho chtěli odtáhnout a on pořád ne a ne mě pustit. Oooow miláček můj malinký. Odpoledne jsem pak šla k Nadi vyvalit špeka a trošku si nasát trochu toho vytamínu D :D Večer jsme pak měli barbecue a já šla s plným bříškem spinkat.

Ve čtvrtek to stálo za hovno, každej byl protivnej včetně mě, takže se to táhlo jako smrad a já jsem si nepřála nic jiného než konec tohodle otřesného dne. Ani jít do parku mi nechutnalo a to nám krásně pařilo sluníčko. Jenže Louina byla líná a tak se zahrabala do postele a spala.

To pátek byla jiná s Brodeym sme šli společně zase do školky a při odchodu se opakovalo to co minule. Pusinky a objímání a říkání si jak se milujeme, no prostě konec, mě bylo líto ho tam nechat, pak jsem pro něj i odpoledne pelášila, takže jsme si oba vychutnali skvělé počasí. Večer jsme pak měli znovu barbecue, takže jsem s našima stvrdla skoro do desíti a pak vypadla s holkama na cidera. Ale Kelly mě potěšila :) Složila mi neocenitelný kompliment - že jsem krásná jak na venek tak i na duši a že takového člověka dlouho nepotkala. Do krásky mám daleko. Ale je to hezké slyšet.

V sobotu ráno jsem vstávala kolem deváte. Jo čtete dobře, kolem deváte. Do ksichtu mi svítilo slunko a já jsem nemohla odolat, tomu abych vstala :-) Bylo nádherně a já měla domluveno s holkama jít vyvalit pupky do Stonegrove park, kousek oudtud. Takže jsme se smažily až jsme se přismažily. Všechny tři. Kell mi ale půjčila chladící gel, takže jsem v noci neumírala.

V neděli jsme se celá rodinka Baskindů a celá rodinka Elfů (jo nekecám, tohle je příjmení Nadiny rodiny) včetně Nadi, vydali do zábavního parku Chessington. No řeknu vám, byla to paráda, plno atrakcí - z některých mi je blujno ještě teď - hafo lidí, zoo a zmrzlina. Co více si přát. Chvilku jsme sice s Naďou blbli s děckama, ale pak jsme se vypařily. Přece jen, byl to náš day off, a nikdo by nám naši starostlivost nezaplatil, že :D Než jsme dojeli domů, zastavili jsme se ještě na pizzu a Loui pak padla do postele jak zabitá.

Chuďátko Naďa jela v pondělí ještě do Legolendu. Bleah. A měla na krku tolik parchantů, že já jsem byla ráda, že jsem se potila s uklízením v baráku. Thanks god.
No ale taky to nebyl žádný med. Od půl osmé jsem se starala o parchanty :D Simon byl v trapu (v práci) a Kelly si hnipala v postely až do dvanácte, takže mi dětičky slušně lezly na mozek. Hlavně tehdy, když sputily všechny tři naráz :D Odpo jsem dobalila kufr a odpoledne jsem uklidila celou kuchyň, obyvák, pověsila prádlo a uklidila komplet můj pokojíček, kdyby je napadlo hnipat se v mojich věcech až tu nebudu :D Což mi připomíná, že si musím zaheslovat nout a znovu načíst otisky prstů, kdyby přece jenom si na heslo někdo přišel :)
No co, tahle krabička je asi to nejsoukromější věc co mám. Od obrázků rodiny až po moje věci :)

Dneska ráno jsem "překvapivě" vstala už v šest hodin ráno, ale s úsměvem a žaludkem jako na vodě. Ha ha už dneskááááááá. Ano ano ano. Dneska letím domů a zítra umačkám maminku k smrti! Huh děcka já se tak těšíííím. Po čtyřech měsících doma, a ještě k tomu na tajno. Takže doufám, že mě reakce rodičů nezklame a z "který debil zvoní tak brzo ráno" se vyklube na "ty vole já snad sním" a následné umačkání k smrti :D
Uuuuž je to tu, uuuuž je to tady, ha ha ha. I´m soooo excited! :D
Milujte se a množte se, děcka ;-)
pravděpodobně se dva týdny neozvu. Budu plně zaměstnaná mou rodinou a přáteli. Jupíííííí :D


14. Týden - aneb jak se Loui snažila přežít...

22. května 2012 v 14:26 | Loui |  Zpovědníček
... už mi tady z téhle rodinky vážně mrdá. Omluvte můj slovník. Miluju je, ale není to moje pravá rodina a tak mi někdy leze na nervi úplně všechno. Od zívnutí až k masakrné hádce.
A tenhle týden se obzvlášť táhla jako smrad. Mám takového tucha že ten další se potáhne ještě víc. Už se nemůžu dočkat až nasednu na letadlo a pojedu si užít dovolenou do česka *tohle je vážně ironie jak cyp... dovolená v česku :D*

Tak začnem rekapitulací. Pondělí bylo celkem klidné, všechno jsem si stihla poklidit, akorát jsem měla žehlení tři prdele - doslova. Musela jsem to dodělávat ještě v úterý. Kelly vždycky rupne v bedně a přes víkend pere jako zjednaná. A nechápu kde to bere, protože každý pátek dávám prát poslední várku oblečení, ale v pondělí mám nachystané tři přeplněné prádelní koše k vyžehlení a poskládání. Tfuj. A příští týden mě zřejmě čeká to samé :(

V úterý jsem kromě žehlení nic nedělala, prostě jsem si válela šunky. Akorát jsem byla nasraná na Caseyho (10), protože Corey jel s mamkou k doktorovy a zapomněl si doma batoh. Tak jsem mu řekla ať ho vezme bráchovi do školy. Co myslíte, že udělal. Usmál se na mě a zavřel vchodové dveře. Samozřejě bez báglu. smrad jeden.

Středa, jeho tam třeba :D Ne teď vážně :D S Brodeym jsem šla do školky, pokecala s Naďou a šla domů uklízet. Když jsem odpoledne pak luxovala vrchní patro, Kelly mě poprosila jestli bych nemohla deset minut zůstat s Brodeym, že ona zaveze Coreyho na fotbal a brzičko se vrátí. Hovno. Simon dřepěl zas na kompu a Kelly se zdejchla na tři hodiny. Byl jsem nasraná. Buď ať po mě chce uklíd a stará se o děti, když já ji dávám do pořádku barák nebo ať ze mě udělá pravou au-pair a najme si někoho na uklízení. Dvě věci najednou nejsem schopná zvládnout. Hm, nezbývá mi než zatnout zuby.

Ve čtvrtek jsem si mákla, ráno jsem uklidila všechno co jsem měla rozvržené na celej den, takže odpoledne leháro jsem klukům připravila jenom véču. Teda pak jsem zjistila, že mám bejbáč a nikdo se neobtěžoval mi o tom říct, napsat nebo zavolat. Takže kdybych dolů nešla zkontrolovat jestli jsou kluci all right, tak by malý Brodey zůstal sám v kuchyni a kdo ví co se mohlo stát, díky bohu ale nezlobil. Pěkně jsme se spolu vkoupali, připravili "milk-shake" a šli spinkat, dokonce když jsem za sebou zavřela dveře tak mě nevolal zpět. Miminko moje milované.

Pátek začal jednou katastrofou za druhou. Sotva jsem seša dolů do kuchyně, Casey po mě chtěl zašít rukavice na fotbal. Když jsem se ho zeptala jestli to musí být teď hned tak mi řekl, že jo ale když přišel Simon, tak mu vynadal, že to může počkat a mě řekl ať si s tím nedělám starosti. Po snídani jsem každému z kluků strčila až pod nos věci do školy (konsternovaně čuměli do bedny a ani mě nezaregostrovali). Takže když jsem jim po třeti zopakovala "Boys get dress, please," Corey mi na to odpověděl "Shut up", nemohla jsem věřit vlastním uším takže jsem se musela optat "Excuse me, what you said?" úplně ignoratsky se mi podíval do očí a řekl. "SHUT. UP."
No v té chvíli sem myslela, že mu jednu flágnu ale udržela jsem se a jediné na co jsem se zmohla bylo. "Ok, thnaks."
Jenže to nebyla ta pravá perla ta přišla po tom.
Kluci se pak sebrali a prostě se věnovali nějakým pičovinám. Šermováním s příborem, pochodováním po celém bráku.
Předposlední kapkou byl Casey, který se mě zeptal kde je jeho oblečení. To už jsem na něj vyletěla, jestli si ze mě dělá srandu, protože leželo vedle něj na zemi, kde ho shodil. A pak přišel Corey. "Wher is my clothes?"
Viděla jsem rudě. Tam kde jsem ho položila nebylo a já neměla sílu se s ním hádat. Tak jsem ho ignorovala a šla si po své práci. Kelly během pěti minut přišla (už bylo půl deváté), že mají kluci jít do auta. Pfff. Corey začal vřískat, že není oblečení a že já jsem mu nevytáhla jeho oblečení. V ten moment mi ruply nervy a já se začala bránit. Řekla jsem mu, že to je jeho chyba, že já mu věci přichystala a on mě odpálkoval. No takovej řev jste děcka ještě nezažili. Otočila jsem se na podpatku a šla umývat nádobí. Jenže mě se to strašně dotklo a já začal brečet. Před celou rodinou. Cítila jsem se mizerně, ale nemohla jsem slzy zatlačit zpět a pak jsem se přestala snažit. Díky bohu, že rodiče pochopili, že je toho na mě moc.
Odpoledne ale za mnou Corey naštěstí sám od sebe přišel, omluvil se, dal mi pusu a řekl "I love you, Denisa." Takže si to parchant zase vyžehlil. Na jak dlouho to netuším, ale doufám, že za těch sedm zbývajících dnů, než odjedu do česka ho nebudu mít chuť zabít.
Večer jsme pak měli big dinner o jedenácti lidech. Takže jsem si mákala a pak rychle vypadla ven do pabu, dala tři panáky tequily a ve dvě ráno usnula jako šípková růženka. Ačkoliv jsem spala jen do jedenácti.

Ano ano v sobotu jsem chrupkala do jedenácti a pak vyrazila s Naďou do Edgwaru na kafčo si pokecat. Je až neuvěřitelné, kolik chlapů se snažilo flirtovat a kolik chlapů bylo tak oprsklích, co přišli až k našemu stolku, zatroubilo na klakson od auta nabo jen tak se k nám připojilo v chůzi. Ne, že by mi to nelichotilo, ale tohle už je přehnané a člověk si říká, že když si tohle dovolí za bílého dne, copak si asi dovolí když je tma a já se vracím sama z hospody. Brrr. Střepla mě z toho zima. Budu si muset pořídít něco na obranu - nůž nebo vydličku :D

V neděli jsem mělá "ranní" babysit. Obvykle tohle hlídání končí v jedenáct, ale já sem neměla to srdce opustit Brodeyho, když jsme si tak pěkně hráli. Takže jsem zase přišla o půl hodinu později na schůzku se Simčou než jsem měla, i když to nebyla ani tak úplně moje vinna :D
Takže celou neděli jsem ztrávila v podstatě hezky, s pocitem, že už uběhne jen jeden týden a já postiskám svoji maminku. Teším se na to jako na boží (s)milování (viď Seve ;-) :D).

Příští týden v tomto čase budu napruzená, neboť bude zbývat ještě pořádnejch pár hodin do odletu.

Zatím teda čuš a držte mi palce ať to tu vydržím...

A tak jsi jdem pro bramborovou :)

19. května 2012 v 19:58 | Loui |  Zpovědníček
... huh zasranej livestream, v průběhu zápasu se mi sekl minimálně stokrát, takže jsem se neustále vztekala, nemluvě o tom, že české přímé přenosy mě nechtěli k tomu vůbec pustit, protože to bylo možné jen na území ČR. Fuck. Kluci mě zklamali. Lhala bych, kdybych řekla, že nejsem zklamaná. To co jsem z těch úseků viděla byla jedna velká katastrofa, jako by se ani nesnažili. Ach jo, snad Slováci Rusům daj pořádně na prdel, i když to bude pořádná fuška, Rusáci jsou svině, bohužel dobré svině. Takže hokeji zdar a Slovensko do toho! Gratuluji, však mi vám to příště natřem ;-)
A Češi, ne že pustíte ten bronz! To už bych se vážně zlobila :D

Emma Watson - design

15. května 2012 v 11:17 | Loui |  Layouty
Zduř přátelé, tak jak to jde? *házím pohled alá Joey Tribbiani*
Už dlouho jsem slintala nad tímhle photoshootem Emmy a měla chuť s ním něco spáchat. Chudák. Ale tak což, je to nenáročný layout :D Všechno zachraňují její fotky, neboť na nich vypadá fakt úžasně. Bledá závist, já chci taky takhle vypadat :D
No nic jdu douklízet ten svinčík dole :D
Ávé

13. Týden - aneb jak na mě padla deprese

13. května 2012 v 20:01 | Loui |  Zpovědníček
Pocket full of sunshine :D:D:D

... joup celý týden byl, takový nějaký... no na hovno. Dalo by se říct, že se to táhlo od minulého týdne a toto jen gradovalo do největšího stavu nouze. Od soboty kdy jsem měla horečky, jsem myslela, že se v týhle rodině snad zblázním a zabiju každého kdo na mě promluví.

V pondělí jsme měli Bank holiday. Nebudu vysvětlovat co to přesně je, já bych to popsala jako "svátek práce", ale jestli se vám chce, tak si o tom můžete něco přečíst na wiki :-). Měli jsme s Naďou vypadnout do nějakého zábavního parku, ale jelikož od rána chcčilo (zase) a mě nebylo zrovna nejlíp, tak jsme to zabořili v Edgwaru v nákupáku. Koupili jsme bezdomovci, co seděl venku na dešti nějakej sendvič, pár housek, šunku a horký čaj, neboť se mi ho zželo. Cestou z coffe costa jsem se zubila na jednoho krasavce a tajně doufala, že do doby než se tam vrátíme ještě tam sedět bude. A seděl. A pak si přisedl k nám. Sice jen na chvíli, ale i tak to potěšilo. Akorát to byl Němec. Kterým já se vyhýbám jak čert křížům :D

V úterý nastal pravý masakr, jelikož jsem neuklízela v pondělí, tak se mi to přesunulo na úterý. Večer jsem byla ráda, že jsem padla do postele. Vážně jsem tehdy uvažovala, že si s Kelly promluvím o mojí práci, jelikož stoprocentně nejsem normální au-pair. Typovala bych to na au-pair plus nebo dokonce na mather´s help. Doslova bych se přetitulovala spíš na uklízečku, ale tím by mi náladal klesla pod bod mrazu a to už by byl průser. A navíc, Naďa mě v mých temných myšlenkách podporovala, za což jsem ji vážně vděčná *ir*.

Středu jsem nějak odklepala, a vše se lesklo jako psí koule. Navíc moje nálada se zhoršovala, a rodinka to ze mě cítila. O tom, že jdu s malým do školky jsem se dozvěděla "za pět minut dvanáct", takže moje nasrání se prohlubovalo čím dál tím víc nemluvě o zasrané bolesti v krku. Takže když pak Kelly slezla dolů a vykládala jakou měla big headache, tak jsem jí chtěla třísknout po hlavě, jelikož já měla teploty a přesto jsem musela makat. Ale to jen tak okrajově.

Ve čtvrtek už jsem myslela, že si půjdu kopat hrob. Vzpomínáte, jak jsem říkala, že Simon odejde ráno v sedm a v osm večer se teprve vrací. Ha ha, no tak tentokrát pracoval doma. Větší ponorku si už nedokážu představit. Nesnáším, když je někdo doma, když uklízím, a hlavně on. Protože sotva jsem uklidila kuchyň znovu tam bylo nakydáno. Ale večer s mamčou jsem si o tom pokecala a vylila srdíčko, takže jsem přišla na pár zajímavých věcí a Kelly si to i se Simon u mě vyžehlila noční smskou, kdy mi v ní psala, že společně se Simonem mluvila a myslí si, že tvrdě pracuji a děkují za to, že je jejich dům tak uspořádaný.
Nevím jestli si Kelly začala uvědomovat, proč chodím jak nasraný buldok, ale jsem ráda, že nakonec mou práci ocenila a poděkovala za ni.

Pátek byl doslova hard. Kell měla pozvanou návštěvu na večeři, takže jsem se nezastavila. S tím, že si pak tu véču s nima dám taky a pak půjdu spát, protože jsem se zase necítila dobře. Ale večeře zkončila brzy a mamča mě po skypu přesvědčila, že bych na chvíli z baráku měla vypadnout a tak jsem šla. Což byla chyba. Pohádala jsem se s Naďou a řekla jí svoje a od plic. Jak už jsem jednou řekla - nejsem nekonečně splachovací a na hlavu si srát nenechám. Jsem totiž člověk, co rád pomáhá a rozdal by se pro přátelé, ale když jsem v depresi, očekávám, že se moje péče jednou vráti a já budu mít v někom oporu. Už jsem se v před nějakou dobou spálila v očekávání, že mi někdo blízký poskytne náruč a místo toho jsem se... - to je v podstatě jedno. Takže tuhle ránu jsem taky těžce rozdýchávala, protože ač jsme byli znovu s naší partou, já se mezi holkama cítíla jako páté kolo u vozu. Takže, kdyby nebylo kluků a hlavně Jamese, tak jsem tam zbytečná a moje deprese by se prohloubila ještě víc. Jelikož si mě ale všímali jiní, sebrala jsem všechny svoje koule, rozloučila jsem se s nimi a šla domů spinkat. Když jsem usínala, říkala jsem si, že na tom jak se ke mě chovali, vlastně vůbec nezáleží. Já mám přátele, a rozhodně jsou to ti nejlepší. Nejsou sice tak blízko jak bych si přála, ale vím že jsou.

Včera jsem celý den proležela v postely a vůbec mě to netankovalo. Pustila jsem si všechny tři díly Narnie a zaslintala si nad Caspianem. Kdo by taky neslintal, že? Pak si udělala snídaňo-obědo- večeři a zase šla hnipat do postele. Dala další hovor s maminkou a mezitím si udělat kotel čaje. Potkala jsem v kuchyni Kelly, která mi dala výplatu (pání, jen s denním spožděním :D) a přihodila mi o deset liber navíc. Huhuhuuu :D Prej za páteční makaču. Kdo by to nebral, že?

Dneska jsem měla dmluvené "rande" s Naďou, aby jsme si vyříkaly to jak se poslední dobou navzájem chováme. Můžu říct, že jsem byla ráda, že nám nikdo nerozumí, protože jsme se fakt brutálně chytli :D Alespoň sme si vyříkali co nám objema vadí a pro příště se těm problémům vyhneme. Protože takhle se hádat je celkem vysilující :D A když už se rozhodnu s někkým hádat tak to stojí za to. Na zbytečný hádky mě nikdo neužije. Někteří co už mě znaj, by mohli vyprávět :D

No nic. Dneska je den matek, takže jsem trošku smutná, že nemůžu být s tou mojí :( Ale už je to jenom dva a půl týdne co ji uvidím, takže těšing jak cyp :D A krom toho moje rodinka vůbec nic netuší :D Huuuu, lidi. Chci usnout a probudit se dvacátého devátého kolem deváté večer :D ...svině mi přesunuli let z rána na večer a bobika, moje Mulička na mě bude čekat deset hodin, god bless you, drahouši :D LY ;) :D

Vitiligo, aneb jak nám Mike bělil kůži...

11. května 2012 v 0:19 | Loui |  Články, Reportáže
... už nějakou dobu mě toto téma drží. Vlastně od té doby, co jsem se s kamarádkou o Michaelově "bělení" kůže bavila. Zřejmě jsem ji asi moc nepřesvědčila, a tak jsem začala hledat nějaké stránky, které bych ji poslala, aby si je přečetla a pak mi řekla svůj názor. A našla jsem velice detailní stránky, a měla jsem prostě potřebu to sem vložit. O to bolestnější je to, že i když fanoušci vědí, jak byl Mike nemocný, polovina světa nemá ani zdání :)

12. Týden - aneb jak mi z Londýna začíná šibat...

9. května 2012 v 16:15 | Loui |  Zpovědníček
... No ale jelikož si Loui, ujasňovala co chce :) Tak tu bylo přes minulý týden černo. FanFiction stahuju z blogu. Nevím, co budu dělat. jestli přepisovat ten úděsný začátek, nebo se na to vykašlu :) Ale to jen tak pro začátek...
Chyběla jsem vám vůbec? :D:D:D Neodpovídejte, odpověď znám :)

Minulé pondělí se Simon z Číny vrátil :) Takže poklidné dýchání zase někam vyšumělo. Ale dovezl mi ručně malovaný, dřevěný hřeben v celkem luxusní krabičce, takže se asi taky musel plácnout přes prsty. Hold, si budu muset zvyknout, že ten týpek je trochu výstřední a nemá šajnu jaká je to dřina uklízet jeho barák, když je furt v čudu.
Takže jsem měla trošku na pilno. Všechno bylo vzhůru nohama, všude kufry, oblečení, nepořádek a děti. No bleah. A to se Kelly ještě zachtělo mě posílat s malým do školky. Díky bohu až na jeden obzvlášť uřvaný den, to probíhalo každej den poklidně. Plus jsem měla alespoň pár minut pokecat s Nadiou.

V útery jsem začala šílet. Nemluvě o výše zmiňovanem odprovodu a vyzvednutí Brodeyho ze školky, se mi doma kupili věci na úklid. Vtipné, což? Au-pairka a místo, aby hlídala děti se sere s úklídem :)))

Středa ani nevím, dřela jsem jako kůň protože jsem v předchozích dnech vůbec nestíhala, uklízet. Ale mám takového tucha, že jsme šli s holkama na skleničku do Stanmoru. Jak ten mě leze ale krkem, děcka. I ten štamgast, co je tam od pondělí do neděle si nás už pamatuje, takže si přisedl k nám a začal olizovat stůl. Fuj. Prase ožralé. Takže tento pátek odmítám jít do toho zapadákova.

Ve čtvrtek, byl o něco lehčí = celá rodina byla v trapu a já si uklidila, díky bohu všechno, co jsem měla. Plus to byl začátek konce ztráty mých nervů. Brodey nechutnej, uřvanej, uvztekanej, usoplenej a uraženej. Nemluvě o těch hara kiri se staršíma. Večer jsem byla ráda, že druhý den je pátek a pak se jich střepu na celý víkend (muhahaha hovno, hovno - měla jsem bejbáč :D).

Pátek by bylo nudné popisovat -> tzn. to samé jako v jedenáctém týdnu, stejný ksichty, stejná parta a James se na mě zase lepil. A ještě jsme zjistili, že borci si dávaj čáru (teda nevím, jestli všichni, ale stočená desetilibrovka a bílej proužek mluví za vše :)). Takže tím tuplem mě do toho pabu na hodně dlouhou dobu nedostanou. Tráva - budiž ať si daj čouda jim to leptá mozek a ničí plíce. Ale kokain, je i pro mě silný kafe. Halleluja. třikrát.

V sobotu jsme konečně jely s Naďou do Camdenu (po čtyřech týdnech plánování a přesouvání na jiný termín). Nakoupila jsem si dárečky, napapala jak to prase a spokojeně jela domů (skoro šedesát liber v tahu ale dárku nic moc, podotýkám :D). A začala moje nová terapie. (Nakoupila jsem si hafo svíček,) ty si pak zapálím v koupelně, dám si hodně horkou a dlouho sprchu a pak začnou zkrášlovací metody, typu masky na držku, tělové mléko, relaaaaaax. Jinak bych je tu všechny asi pozabíjela. Maminko, kde jsi? :D:D:D
V noci jsem se pak probudila s horečkama, a bolestí krku (která díky bohu přešla a teplota se taky srazila.) No když se daří tak se daří.

V neděli jsme měli spicha s holčinou, která žije asi hoďku cesty od nás. Je jí třicet, takže to bylo pro nás překvápko, že dělá v tak "pozdním" věku au-pair. Ale je to super baba a na svůj věk rozhodně nevypadá. A bude to pořádné řádidlo :D:D:D Dozvěděly jsme se plno zajímavých věcí a já přišla na to, že i když mě smrádci docela štvou a pijou krev, jsou to jediná brzda co mě tu drží :) - konečně jsem dostala pusu a obejmutí od nejstaršího klučiny :D (co vám budu povídat, jsem z toho happy jak tři grepy :D:D:D:D)
Večer mi pak Kelly milostivě oznámila, že mám prodloužený víkend, neboť v pondělí je svátek práce. Díky, Díky.

A teď už je díky bohu polovina třináctého týdne za mnou :D:D:D Ještě 20 dní a postiskám maminku, tatínka a dokonce i toho parchanta co zabral celý můj pokoj.

Takže se loučím, a v neděli snad další report :))))

11. Týden - aneb jak Simon cestoval do Číny

8. května 2012 v 22:17 | Loui |  Zpovědníček
... nějak si ten týden nepamatuju, je to celkem dávno a moje paměť je lehce ztrouchnivělá a děrava. Takže to bude zhrnutí v kostce. Možná :D

Simon v pondělí odletěl do Hong Kongu, takže jsem si na týden oddychla. Ne, že by jsme se Simonem měli mezi sebou špatný vztahy, ale řekněme, že nemámé mezi sebou vůbec žádné vztahy. On většinou před sedmou ráno vypadne z baráku a kolem osmé - deváté večer se vrací, takže ani není čas na něčem takovém pracovat. I když je fakt, že za tu dobu co jsem tady mi stihl vlézt na nervy víc, než by se dalo předpokládat. Ale co, je to chlap.

I když byl týden bez Simona o něco uvolněnější, děti byli o to větší spratci. Ti starší byly jeho odchodem ovlivnění, ale Brodey mi leze na nervi čím dál tím víc. Jeho mluva neobsahuje nic jiného než - já chci, já to potřebuji, dej mi to, nechci Denisu (hlavně, když mu prostě řeknu ne), nechci, už jsem zkončil se snídaní, obědem večeří (většinou se toho ani nedotkne). Takže jsem v tom týdnu začínala trošku harašit a toužit po dovolené v česku (každým dnem je to horší a horší, by the way)

Jediné, co si z toho týdne pamatuju celkem přesně je pátek a víkend. V pátek jsem zase vyrazila s holkama do pabu (už to není můj oblíbený pub, leze mi krkem - potkáváme tam furt ty samé držky). Zase sme skončili u stou s naší znamou partou chlapů, plus kolem mě se motal ten černoušek, který mě měl pozvat na rande a nepozval :D- k tomu se taky dostanu :D
Myslím, že ten večer všichni měli trošku upito. Teda já měla sedm panáku tequily ale, opilá jsem zázrakem nebyla. Což, se o holkách nedalo říct :D No v každém případě jsem měla nohy skoro zaražené v krku, jak jsem šlapala na těch šteklých domů ten kopec - aneb, kdyby blbost nadnášela, tak tu lítám jako holubička.

Pokud jde o Jamese (černouška), tak on by mě asi zřejmě na rande pozval, kdybych alespoň jednou mu ten telefon zvedla, když mi volal. No jo. Ale nebyl čas :D Ruce jsem měla zabořene v saponátu nebo hlídala smrady (spíš ten saponát :D)

V sobotu jsem měla domluveno s holkama, že se pojede do Camden Townu, ale houby houby. Zase. Pršelo a jim se nechtělo tak daleko, a tak jsme šli jen na kavčo :D V neděli jsme pak měli další setko se Símou (ta co už tu žije šest let)
No nažrali jsme se jako hovada, pokecali, zaflirtovali s číšnikem a zbalili se domů... a hurá na další týden... Třikrát hurá!