15. Týden - aneb Loui v Londýně a jak to všechno bylo...

29. května 2012 v 10:37 | Loui |  Zpovědníček
Huh, je to neuvěřitelné, ale u této rodinky žiju už neuvěřitelných patnáct týdnů. Nepočítaje, že v Londýně žiju bez pár dnů už čtyři měsice. Neuvěřitelné jak ten čas letí. Vzpomínám si jak jsem se narychlo balila, protože když jsem se s Adamem domluvila, že teda budu jejich au-pair, zamluvil mi nejbližší možný termín, takže jsem odlétala za necelý týden. Nakonec to u jeho rodiny neklaplo a já se po pár týdnech rozhodla změnit rodinu, a tak nastěhovala jsem se k mé aktuální rodince. A jsem za to šťastná.
Celý ten čas to nebylo jen o sladkých dětičkách a bezstarostném životu. Spíš o stresu, zodpovědné práce, makačky a nepříjemných pocitů, když probíhali hádky děti vs. rodiče (bcs Simon a Kelly se nehádaji). Můžu ale říct, že rodinka mě vzala za svou a cítím se tu jako doma.
Další věcí je, že žiju u židů, takže i na mě padla nějaká ta omezení. Ale díky bohu, že má rodina není v tradicích tak striktní, Naďa i Petra mají rodiny s přísnějšími pravidli.
Co můžu ale do shrnutí říct - naprosto miluju Brodeyho, zbožňuju Coreyho a s Caseym občas citově bojujeme - co vám budu povídat, tříská s ním puberta a už to není jak pro mě tak pro něj jednoduché. Rodiče Kelly a Simon, mi sice někdy lezou na nervy ale ještě nikdy se nestalo, že by mi nepomohli nebo nevyhověli v něčem co jsem potřebovala.

No začnu s tím co se událo v pondělí. Nebylo to nijak zajímavé, dětičky šli do školy já jsem uklízela, bla bla bla. Simon prudil doma, takže jsem si při úklidu připadala divně :D Nesnáším, když mi někdo šaškuje za zadkem, když zrovna uklízím :D

Úterý rovnou přeskočím, válela jsem si šunky a nepohla ani prstem. Děcka byli celej den v tahu a rodiče taky, takže těžký relax. Takže tedy středa. Ráno jsem byla s Brodeym ve školce a bobánek mě nechtěl pustit, pořádně mě pusinkoval a chtěl "one more cuddle" pořád dokola a dokola, takže učitelky ho chtěli odtáhnout a on pořád ne a ne mě pustit. Oooow miláček můj malinký. Odpoledne jsem pak šla k Nadi vyvalit špeka a trošku si nasát trochu toho vytamínu D :D Večer jsme pak měli barbecue a já šla s plným bříškem spinkat.

Ve čtvrtek to stálo za hovno, každej byl protivnej včetně mě, takže se to táhlo jako smrad a já jsem si nepřála nic jiného než konec tohodle otřesného dne. Ani jít do parku mi nechutnalo a to nám krásně pařilo sluníčko. Jenže Louina byla líná a tak se zahrabala do postele a spala.

To pátek byla jiná s Brodeym sme šli společně zase do školky a při odchodu se opakovalo to co minule. Pusinky a objímání a říkání si jak se milujeme, no prostě konec, mě bylo líto ho tam nechat, pak jsem pro něj i odpoledne pelášila, takže jsme si oba vychutnali skvělé počasí. Večer jsme pak měli znovu barbecue, takže jsem s našima stvrdla skoro do desíti a pak vypadla s holkama na cidera. Ale Kelly mě potěšila :) Složila mi neocenitelný kompliment - že jsem krásná jak na venek tak i na duši a že takového člověka dlouho nepotkala. Do krásky mám daleko. Ale je to hezké slyšet.

V sobotu ráno jsem vstávala kolem deváte. Jo čtete dobře, kolem deváte. Do ksichtu mi svítilo slunko a já jsem nemohla odolat, tomu abych vstala :-) Bylo nádherně a já měla domluveno s holkama jít vyvalit pupky do Stonegrove park, kousek oudtud. Takže jsme se smažily až jsme se přismažily. Všechny tři. Kell mi ale půjčila chladící gel, takže jsem v noci neumírala.

V neděli jsme se celá rodinka Baskindů a celá rodinka Elfů (jo nekecám, tohle je příjmení Nadiny rodiny) včetně Nadi, vydali do zábavního parku Chessington. No řeknu vám, byla to paráda, plno atrakcí - z některých mi je blujno ještě teď - hafo lidí, zoo a zmrzlina. Co více si přát. Chvilku jsme sice s Naďou blbli s děckama, ale pak jsme se vypařily. Přece jen, byl to náš day off, a nikdo by nám naši starostlivost nezaplatil, že :D Než jsme dojeli domů, zastavili jsme se ještě na pizzu a Loui pak padla do postele jak zabitá.

Chuďátko Naďa jela v pondělí ještě do Legolendu. Bleah. A měla na krku tolik parchantů, že já jsem byla ráda, že jsem se potila s uklízením v baráku. Thanks god.
No ale taky to nebyl žádný med. Od půl osmé jsem se starala o parchanty :D Simon byl v trapu (v práci) a Kelly si hnipala v postely až do dvanácte, takže mi dětičky slušně lezly na mozek. Hlavně tehdy, když sputily všechny tři naráz :D Odpo jsem dobalila kufr a odpoledne jsem uklidila celou kuchyň, obyvák, pověsila prádlo a uklidila komplet můj pokojíček, kdyby je napadlo hnipat se v mojich věcech až tu nebudu :D Což mi připomíná, že si musím zaheslovat nout a znovu načíst otisky prstů, kdyby přece jenom si na heslo někdo přišel :)
No co, tahle krabička je asi to nejsoukromější věc co mám. Od obrázků rodiny až po moje věci :)

Dneska ráno jsem "překvapivě" vstala už v šest hodin ráno, ale s úsměvem a žaludkem jako na vodě. Ha ha už dneskááááááá. Ano ano ano. Dneska letím domů a zítra umačkám maminku k smrti! Huh děcka já se tak těšíííím. Po čtyřech měsících doma, a ještě k tomu na tajno. Takže doufám, že mě reakce rodičů nezklame a z "který debil zvoní tak brzo ráno" se vyklube na "ty vole já snad sním" a následné umačkání k smrti :D
Uuuuž je to tu, uuuuž je to tady, ha ha ha. I´m soooo excited! :D
Milujte se a množte se, děcka ;-)
pravděpodobně se dva týdny neozvu. Budu plně zaměstnaná mou rodinou a přáteli. Jupíííííí :D

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Loui Loui | Web | 11. července 2012 v 21:15 | Reagovat

No nic zkouška adminu :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama