Červenec 2012

Hola hola, Česko volá!

26. července 2012 v 4:45 | Loui |  Zpovědníček
... No jo, za půl hodinku mi před barák přistaví cab, aby mě dovezl do Mill Hillu na train do LTN.
Jo jestli se právě koukáte na hodiny, v kolik že jsem to přidala článek, tak koukáte dobře ale uberte si jednu hodinu. Jelikož v UK máme o hoďku míň. Letadlo mi totiž letí v 7.30 am a jelikož spojení v Londýně je na hovno, musím vzít tágo už ve čtvrt na pět.
Podotýkám, že jsem nešla spát, protože to nemělo vůbec cenu. Už jen z toho důvodu, že jsem měla zadek přilepený k toaletní míse. Ne nejsem nervózní. Teda mě to nepříde. Jen moje tělo dělá psí kusy. Takže když to řeknu na plnou hubu - právě jsem se prosrala ke štíhlosti.
Doufám, že se v letadle prospím, i když k mé smůle jedu s tou nejukecanější a nejprotivnější holkou, co jsem kdy potkala. Poor Loui.
A to dorazím do Ostravy kolem čtvrté odpoledne. Jsem z toho happy jako tři grepy *ir*.
Vzhledem k tomu, že budu v česku dva zasloužené týdny, zřejmě se tady budu vyskytovat minimálně.
Moje chlastací povinnost, s každým koho znám, mě určitě nemine a to mám v plánu se věnovat mnohem víc rodině :D
ale trochu mě to děsí, že až se vrátím, tak tu zkejsnu až do vánoc. To mě přivádí do před - depresí.
Takže užívejte léto jak nejvíc to jde!


Úterní videokotejl s Mikem nr. 02 - Earth Song

24. července 2012 v 18:23 | Loui |  Klipy
Chma je úterý a já jsem tady s dalším koktejlkem. V tomhle vedru, které zasáhlo Londýn je to lehce o hubu. Ale pokud je to Mike, co mi bude stoupat v hlavě, tak mi to zase až tak moc nevadí :D

Tady je recept na náš dnešní koktejl:
1. Silně náviková a základní ingredince - Michael Jackson Earth song (nahrazuje alkohol, ke kterému většina z vás ještě podle zákonu ještě ani nesmí čichnout :D)
2. Rytmus jenž vám, vžene do krve adrenalin
3. Emoce (touha, porozumění, štěstí - jo možná taky trošku deprese :D)
4. Led (na schlazení vašich představ)

Postup při výrobě:
Vyfrapujeme skleničku ledem a přes síto odlijeme vodu. Do šjekru přidáme Mika, rytmus a divoký tanec. Lehce protřepeme a nalijeme do vyfrapované skleničky a lehce vlijeme emoce, aby se nám ukázali v duhových barvách.
Ten kdo nerad protřepává, si svůj drink může jen zamíchat :D

Proč jsem si na dnešní koktejlek vybrala ES?
Je to první hudební klip na který si vůbec pamatuji. Nijak se netajím, že jsem byla malé škrvně, které se maminky ptalo proč ten slon umřel a kde má kly. A proč si taky nepřipomenout to, že jsem s Mikem hulákala do mého espresního růžovoučkého mikrofonku. A taky proto, že ES je písnička, kterou by si měl poslechnout každý člověk na světě a pokud nerozumí textu, tak si ho alespoň amatersky přložit. "Možná" by si pak pár milionů lidí chytlo za frňák.

Oficiální videoklip

This Is It version

Tribute version

Live version

Nevím proč, ale na konci téhle "chlastačky" mě chytla depka... No nic přátelé, jdu převlíct povlečení mojí host Mařce a host Pepovi :)))

Úterní videokotejl s Mikem nr. 01 - They Don't Care About Us

17. července 2012 v 17:11 | Loui |  Klipy
Jak už to taky bývá, Louina zas nemá čas, a tak se rozhodla do svého přeplněného rozvrhu ještě piplat se silně návykovým koktejlem obsahující Mikova videa :D A každý úterý :D Tak jsem zvědavá jak dlouhomi to vydrží. Bůh mi žehnej :D

Tady je recept na náš dnešní koktejl:

1. Silně náviková a základní ingredince - Michael Jackson They Don't Care About Us (nahrazuje alkohol, ke kterému většina z vás ještě podle zákonu ještě ani nesmí čichnout :D)
2. Rytmus jenž vám, vžene do krve adrenalin
3. Divoký tanec
4. Emoce (touha, porozumění, štěstí - jo možná taky trošku deprese :D)
5. Led (na schlazení vašich představ)

Postup při výrobě:
Vyfrapujeme skleničku ledem a přes síto odlijeme vodu. Do šjekru přidáme Mika, rytmus a divoký tanec. Lehce protřepeme a nalijeme do vyfrapované skleničky a lehce vlijeme emoce, aby se nám ukázali v duhových barvách.
Ten kdo nerad protřepává, si svůj drink může jen zamíchat :D

Teď ale little bit calm down, chci vám říct proč startujeme TDCAU. Je to jedna z těch písniček, na které si pamatuji od mala. Tedy na vězeňskou verzi. Ta Brazilska je pro mě ale o mnohem víc emotivnější a rytmitštější, takže ji mám raději, než vězeňskou. Obzvlášť pak konec, kdy hrajou jen bubny a na všech jde vidět jak žijí jen tím jedním rytmusem.

Michael Jackson - They Don't Care About Us, Brazil full version

Michael Jackson - They Don't Care About Us, Prison version

Michael Jackson - They Don't Care About Us, HIStory Tour

Travis Payne v čele s Filipínskými vězni

Snad Vám můj koktejl zachutnal a příští úterý si přijdete pro nový :D

Třináctého pátek, blázni mají svátek...

13. července 2012 v 17:01 | Loui |  Zpovědníček
... aneb Loui a uplynulý měsíc v kostce.

(Přeji všechno nejlepší všem bláznům světa, konstalace hvězd všech cvoků jasně říká, že třináctého pátek je pro nás velmi příznívý a šťastný den, plných hloupých náhod :D)

Tak teda kde bych měla začít?
Možná mým příltem zpět do UK. Bylo to vážně funny, když si na to vzpomenu. Na Ruzyni jsem musela vysolit 60 euro, za to, že jsem měla o tři cenťáky větší bágl a nevlezl se do požadované velikosti :D větší prdel ale byla, když jsem si ho pak v Londýně vyzvedávala, byl po celém obvodu rozrhlý a všichni mohli vidět obsah mého kufříku. A slečna z wizzairu, byla příjemná jako vřed na řiti + jako drzost jsem si musela zavolat mojim telefonem na wrap službu, aby mi mohli milostivě bágl zabalit do folie za mých sedm liber. Takže asi tak, plus Kelly mě nemohla vyzvednout z Mill Hillu, takže po cestě letadlem, busem a vlakem, jsem musela znovu chytnout bus a pak jít pěšourem až k našemu domu :D How funny.
Když jsem jsem konečně odemkla dveře, jediný kdo byl doma byl Simon (btw jen tak mimochodem čtěte Sajmon, moje mamka mu prvně říkala Simon a mě to děsně trhalo uši :D), úplný ganteleman, byl rozvalený před telvizí a vůbec ho netankovalo, že bych třeba potřebovala s kufrem pomoct, ale co už :D
V mém pokoji bylo nasviněno, protože se zbavovali pár pytlů co bylo v mém pokoji - good for me, mám více prostoru, ale zamést by je to taky nezabilo. Takže jsem si ani nesundávala boty (což obvykle dělám, ke mě do pokoje nikdo nesmí v botech) a velmi rychle si vybalila pár švestek. Jaké bylo překvapení, když děti přišli domů, první z dětí za mnou přiběhl až do pokoje nejstarší Casey, se kterým my vztahy skřípou už od začátku. Pak jsem seběhla dolů a šla se pomuchlovat se zbytkem rodiny :D Udělali mi radost, byli ze mě všichni nadšení (možná i pro to, že můj návrat znamena konečně tidy house :D)
A pak se to zase seběhlo do normálu.
Úklid. Děti. Úklid. Děti. Úklid - takhle bych mohla pokračovat do nekonečna. I když je fakt, že "pár" oživení v jinak nudném životě au-pair by se našlo. Jako třeba, to když rodiče jeli na víkend a děti měla hlídat babička. Muhaha.
Je to vtipná story, takže si přichystejte buráky a colu. Nebo radši colu ne, váš monitor by nemusel skončit dobře.
Jen pro informaci. Děti maji všechny grandparents - tzn. dva dědečky a dvě babičky. No myslíte si, že byli schopni se pořádně o svoje vnoučata pořádně postarat jenom ty dva dny. Houby.
V pátek odpoledne k nám přijela Kellynina maminka. Člověk by řekl, že když granma, přijede, tak si své nejmladší vnouče (Baskindovic rodiny, of course :D nejmaladší vnouče je Levi, ten má nearly jeden rok a je to miminko Kellyniny nejstarší sestry) bude chtít užít a taky uspat. Chmaaa, Dena byla fakt naivní. Brodeyho jsem uspávala já. Alespoň mi zvedlo náladu, že babičku nechtěl a výhradně se celou dobu věšel na mě :D
Babička u nás spala, ale kdo myslíte, že si musel vzít monitor do pokoje a vstávat se slepicemi (s dětmi)? No ano zase to byla Loui, kdo se o fagany o svém volnu musel postarat. Odpoledne jsem ale zdrhla ven a vrátila se až večer na babysitting. Ano měla jsem babysit :D Staříčci si šli na párty a já musel zas a opět večer hlídat :D A v neděli zase stávat k harantům :D takže asi tak :D Jediná útěcha bylo padesát liber navíc a Brodeyho neustálá pozornost. Protože když je v dohledu maminka tak jsem až ta druhá :D
Teď přemýšlím, co se událo dalšího :D
Jooo byla jsem pařit v pořádným klubu :D a vrátila se až v pět ráno :D Watford je totiž něco jako ostravská stodolní - samé kluby a hudba. Díky bohu, to nebyla taková, katastrofa jako na stodolní (no jo Ta magice bych křivila, ta je fakt dobrá :D). Nechtějte vědět, co jsem zase dokázala vypít. Někdy si vážně říkám, že jse neskutečné hovado. Díky bohu nejsem jediná, takovej prasečí rypák a Naďa byla taky jako dělo. Jak už říkám, domů jsme dorazily v pět a v osm nás probudil sladké ječáky mojich dětiček. Ani jedna z nás, ale v žádném případě nevstala a z postele jsme se vyhrabali kolem desáté. Takže Louina první pořádná pařba v Londýně proběhla. A začínám mít mindrák, ještě se za mnou neotočil pořádnej chlap a když už tak samí černoši. Nevnímejte mě špatně já černochy ráda, ale v takovém množství už mi to krapet leze na mozek.
Dneska máme big dinner, kdy je pozvaná Nadina rodina spolu s Naďou, takže to bude pořádná rýpačka. Jelikož dětí místo tří bude šest ve stejných věkových kategorii. To je jako bych ty naše smrady překopírovala a udělala z nich ještě větší monstra. Uffff.
No nic. Tohle byl můj měsíc v kostce, s nejdůležitějšími body...
Snad jsem vás trochu pobavila a ukázala okénko do života podřadné a umíněné au-pair.

The way you make me feel v průběhu let...

12. července 2012 v 0:11 | Loui |  Videa
No jo mělo to být dřív, ale jaksi mi stávkoval internet, to máte tak, když žijete v podkroví a signál internetu je děsivě malinký. Shit. Tyhle dvě videa mám strašně dlouho v zásobě (na liště) a odhodlávám se je sem dát. První video mě zaujalo, protože je to TWYMMF v průběhu let, kdy Mike ukazuje, že po všech těch letech byl v kondici a jeho nadání nikdy nepolevilo. Užíjte si to, proto že je to pořádná šlupa... No a druhé - nemohla jsem odolat, ale ty zlaťásky tak lákaly, že na to koukám už po několikáté a mám chuť si to pustit znovu a znovu. Tááákže milé dámy (ehm a pánové), přichystejte si bryndáčky, bude to jízda :D
Během let :-)

Zlaťááásky :D

Grafická krize (aneb jak má někdo z prdele kliku)

11. července 2012 v 21:54 | Loui |  Zpovědníček
... není to jediné co mě postihlo. Nového designu si nemusíte ani všímat. Není to sice taková katastrofa, jako to co jsem měla sem původně plácnout, ale i tak to neni žádnej zázrak. Grafický duch ve mě pomalu ale jistě umírá (ne, že by se někdy zrodil :D). Co se týče psaní, tak na tom jsem podobně jako v grafice - na bodu mrazu. Ale řekla jsem si, že by bylo milé, kdybych sem dala pár článků týkající se Mika, a pak taky nějaké to info o tom, jak se mi žije v upršeném Londýně. Myslím, že bych poslední měsíc mohla uvést v kostce. Stalo se toho totiž strašně moc a zároveň velké prd.
Jak se daří vám? Školáci, co prázdniny? V česku jsou prej vedra, takže jen tiše závidím.
Já mám díky bohu ty moje smrádky ještě ve škole do 25. července, takže si říkám, že mám z prdele kliku, když do česka odlétám dvacátého šestého :D
No nic, jdu se pokusit dát něco do kupy a uveřejnit to :D