Listopad 2012

30 let...

30. listopadu 2012 v 17:50 | Loui |  Zajímavosti
... na den přesně je to od vydání nejznámějšího a nejprodávanějšího alba na světě. Thriller.
I když je teď rozjetá kampaň Bad 25 a o ničem jiném se těd nemluví, myslím si, že je vhodné si připomenout album, které udělalo hotovou průrvu v hudebním průmyslu a nastavilo tak vysokou laťku, že jen málo umělců se k ní byť jen trošičku přiblížilo.
Nový styl. Nové videoklipy. Černí zpěváci dostali díky němu zelenou.
Tak proč se nepoklonit a vzdát hold člověku, který za tím vším stojí.



Z5 v Londýně :)

27. listopadu 2012 v 15:55 | Loui |  Zpovědníček
Nevím jestli jsem se zmiňovala, ale... Minulý týden jsem si "válela" šunky v Česku. Týden na návštěvu fakt nestačí a proto o mé dovolené vědělo jen pár vyvolených a ani s těmi jsem nestrávila tolik kolik bych chtěla + moje játra zase dostala zabrat :D ale jen dvakrát!
Já si při návštěvě Česka připadám jako superman... nebo jiný marvelovský super hero :D Tolik věcí prostě normální člověk není schopný vyřídit :D
No dobře přeháním, ale pro mě je to něco nadpřirozeného (vždy a všude chodit pozdě - jo to bylo moje :D)
Toš... Ani mi nebylo divno, když jsem místo k rodince jela do "vlastního". Pokojíček je malý a útulný (překousla jsem dokonce růžový koberec - je to staro-růžová!)
Je mi tu fajn, tak jsem zvědavá jak to všechno zvládnu :)
No nic, jdu si dojíst polívku ze sáčku :D a za chvíli pro moje ostatní věci, které jsem nechala u kamarádky - dva maxi kufry a jednu obří tašku. Vtip je, že nemám šajna kde to všechno dám :D Ten pokoj je pro moje věci opravdu malý :D
Áve Caesar - tedy já

V nouzi poznáš přítele...

15. listopadu 2012 v 20:58 | Loui |  Zpovědníček
... donedávna jsem si říkala, že mám jen kamarády, kteří by se nikdy neukázali jako zápotopní svině.
Mýlila jsem se. No, zkusím tomu dát nějakou časovou osu.
Před dvěma týdny jsem oslavovala narozeniny s pár přáteli. Ty dva týdny jsou osudné, už jen kvůli tomu, že jsem měla před sebou poslední dva týdny u moji host family - rozloučit se s dětmi, snášet debilní výmysli mé host mum, a mnoho dalšího.
Takže jsem prostě měla takovou divnou náladu, u které víte, že po chvíli přejde. Proto jste ticho a snažíte se dát dohromady dřív než něco poserete. Ale přesto jsem v té chvíly dokázala, jednu dušičku urazit. Chudina.
Tento člověk, je zvyklý na úplnou pozornost všech okolo a každému cpe svou vlastní pravdu. Předtím mi to nevadilo - kamarádi se mají brát takový jací jsou, že ano?
Jenže když pohár přeteče, ani já nejsem splachovací. Ona osoba, se po celou dobu tvářila jako že nic, a pak když jsem usínala s úsměvem na rtu, ze zdařilé oslavy a předchozí nálada byla zapomentuta, mě ta dotyčná začala bombardovat smskama.
Jak jsem na ni byla hnusná a kdesi cosi. Oh come on!
Já svou povahu znám velmi dobře a vím, že dokážu být hnusná, pořádně urážlivá atakdále. Ale když už se k někomu chovám hnusně - vím o tom.
Mé provinění tedy bylo, že jsem se nerozplívala nad umučenou tváří Enriceho Iglesiese (píše se tak vůbec?) a zakoulela očima, když zase začala vyprávět o jednom z těch jejích nápadníků (to by tak nevadilo, kdybych tu historku neslyšela minimálně třikrát).
Vina ve všech bodech obvinění. LOL.
Nesnáším když na mě někdo po sms (nebo o týden později) začne vytahovat něco takového. Pokud se jí nelíbilo jak se k ní chovám měla mi to říct na místě a ne až se nemůžu bránit víc jak vyvracením její pravdy. Absolutně to NENÁVIDÍM.
Ale tady byl důvod jasný - prostě se ji nelíbilo, že mám na něco odlišný názor a k tomu jsem chvíli nebyla v náladě.
A tak nastalo skoro dvou týdenní odmlčení, kdy mi nenapsala ani řádku - podotýkám ani když jsem měla narozeniny.
Já už se naurážela kvůli hodně hovadinám, ale kvůli takovéhle pitomosti asi ne :D
Nicméně, od téhle osůbky jsem měla slíbeno, že si můžu nechat své kufry u ní, až pojedu do česka, že mi pomůže najít bydlení a kdesi cosi, že na to nebudu sama atakdale atakdale.
Bydlení jsem si našla sama - čekat až se mi někdo uráčí pomoct, to je jak čekat na zázrak (příště nebudu tak blbá a budu pomáhat jen těm, které znám nějakou tu dobu, no jednou to přijít asi muselo).
S kufry to bylo horší protože je nechci nechávat u rodiny. Od ní se pomoci nedočkám, jak mi napsala - přece si ode mě nebude nechat srát na hlavu :D ROFL. Ach lidi, někdy mám pocit, že ten člověk nemá dvacet šest ale pět :D Vím není to k smíchu ale k pláči - já rozhodně brečela, ale vztekem, že jsem byla tak pitomá. Na lidech co mi za to nestojej slzy neplítvám. Na konec mám tu i fůru jiných kamarádek, tak proč dělat tlaky, že?
To, že se projevila jako pořádná sketa, mě ale zarazilo a mamka mi nechtěla věřit.
V každém případě ten člověk si myslí, že bez něj se můžu jít klouzat. Ale zapomíná na to, že to jí se pomáhalo se vším (zařízení bankovního účtu, s práci, bydlením, penězma), a na mě nikdy nebyl čas - a tudiž, já si úplně všechno musela vyřídit sama.Tohle zjištění mě uspokojuje. Nejsem to já, kdo je neschopný.
Já jen doufám, že uvidím ještě někdy svoje peníze - ono, člověk nikdy neví, čeho se může dočkat.
Tohle je zpráva pro všechny zabedněnce jako jsem já - důvěru a peníze strkejte jen do těch, kteří se na vás nevyserou, když tu pomoc potřebujete vy.

Rozbor osobností...

11. listopadu 2012 v 14:28 | Loui |  Zpovědníček
... aneb budu pitvat a pitvat a pitvat!
Koho? "Moji" rodinku v Anglii. Teď když už se blíží konec a já jsem naprosto zoufalá (že tu ještě ten týden musím trpět), jsem si řekla, že bych se mohla alespoň trošku proprat jejich chování ke mě a celkové chování jim podobným.

Kdo neví, jsem au-pair židovské rodiny v Londýně. Pokud něco o židech musíte vědět je to, že - jsou to škrti, mají plno dětí (není boha, aby měli děti jenom dvě - vždycky jsou to tři a víc) a neumí se chovat. Úplně všichni. Hledala jsem vyjímku a myslela si že i našla. Nakonec ona maminka nebyla židovka jen její manžel. Takže asi tak. Bez vyjímky. Nenajdete židy s "dobrou" povahou a jestli jo chce to metál.

Já se starála (starám) o tři parchanty. Jo i když je mám ráda, jsou to parchanti.

Začnu s nejmladším.

Brodey (3) - když jsem začínala, Brodey byl pořád samé mummy - mummy! Nic se od té doby nezměnilo, krom toho, že kolikrát místo opravdové matky tak volá mě. Když je se mnou sám je slaďoučky, chytrý a hodný - občas nezbedný, ale to vždycky vyřeším po svém. Pokud ale je v dohlednu opravdová matka, mám chuť mu dát pár na prdel. Jenže ono to vlastně není ani tak jeho chyba. Vynucuje si tím pozornost, kterou stejně nemá.
Ve svých skoro třech letech se ještě počůrává do kalhot - a klidně i několikrát za den, což je u mě nemyslitelné, ale jeho rodiče to přejdou cukrkandlovým "Oh Brodey!" a jdou ho s úsměvem převléct.
Brodey má ve zvyku si všechno vydupat řevem. Násilným pláčem, když chcete. U mě bohužel nikdy nepochodí. Nechám ho klidně vztekat i hodinu. Ale v žádném případě nebudu skákat jako on zrovná píská/řve. U rodičů je to, ale jiná. Chvílku mu říkají ne, ale pak když už je řev přestane bavit mu všechno povolí. Brodey nikdy nedostal. Vždycky ho posadí na naughty step a všechno je tím "vyřešeno".
Přesto přese všechno jsem si stihla s Brodeym vytvořit jakési návyky - kde ho každé ráno oblékám (na gauči, kde pořád skáče a křičí u toho jump!) nebo když mu nazouvám boty (sedím na turka a on mi sedí v klíně). Když ho uspávám a čtu pohádky, tak mi leží v náručí. Když se spolu mazlíme. Nemyslím, si že to samé dělá s někým jiným takhle stejně.
Je mi smutno, že až tady skončím bude málo příležitostí, kdy ho uvidím se střapatou hlavou ke mě utíkat a vykřikovat Deniiiisa! S čistým štítem můžu říct, že ho miluju ze všech tří dětí nejvíce.

Corey (9) - Nejrozmazlenější z dětí. Neposlouchá, je uřvaný, sprostý a neskutečné prase. Jako jediný člen rodiny dělá všechny potíže a je taky jeden z hlavních důvodů, proč tu u nich končím. Jeho pokoj je jako po výbuchu bomby. Kolikrát se mi chtělo plakat, když jsem vešla do jeho pokoje, třeba jen po pěti minutách, co jsem tam skoro celou hodinu uklízela.
Je mu se nesmí dělat naschvály, protože pak je zle - hodně zle. Ale své bratry a nejvíce Brodeyho rád provokuje, a to je k vzteku. S rodiči si nebere servítky a klidně jim řekne ať drží hubu a hodí po nich ovladač.
Je nenažraný.
Dokáže být ale taky hravý a jako jediný z dětí mi neustále opakuje, že mě miluje a pořád mi něco vysvětluje. Pak to ale třeba skazí tím, že po mě začne házet ve vzteku příbory.
Co totálně nesnáším je, když po koupeli je celá vana zasraná krémovým mýdlem, se kterým si vždycky jen tak hraje.

Casey (11) - s ním to je nejtěžší protože, začíná být správný teen a tak kolikrát neví jak se ke mě chovat. Pravdou je, že je velmi inteligentní a to je možná i jeho prokletí. Dospěláci si totiž myslí, že se k němu můžou chovat jako k dospělému a on tím trpí a vynucuje si pozornost jinak. Je to dítě probůh. Taky proto se na něj více křičí, když se hádá s mladším bratrem. Což mi příjde nespravedlivé, jelikož je v právu pokaždé on. Mám ho ráda, ale bohužel mi nepřirostl k srdci jako ti dva před ním. I když vlastně s ním mám nejméně problémů. Ironie, co? :-)

Simon - velký taťka. Nesnáším ho.
To jako popis asi nestačí.
No nic - je to karierista a žije jenom svou prací. Je v ní od rána do večera, a když má možnost být s dětmi tak ji radši "pracovně" prosedí u počítače. Když už si s dětmi hraje, je to maximálně deset minut. To je asi taky důvod, že ho maj děcka na háku. Nejvíce Brodey, který se radějí tulí ke mně a s tatínkem řve.
Když si s malým hraje, opravdu to jen hraje - jak je skvělý otec. Svě děti jisto jistě miluje, ale jako otec je úplně na hovno. Kolikrát mám chuť mu sama říct ať drží hubu, že to jeho afektované a nadšené žvatlání se nedá poslouchat.
Taky by strašně rád celý barák uklizený. Jenže to by sám nemohl být prase. Protože to je on, kdo po sobě neumí sklízet nádobí, rozlévá mléko po kuchyňské lince nebo dělá hrnkem kruhy. V jeho skříních je bordel, takže jsem se naučila žehlit jeho (jejich) věci sekundově, aby šlo poznat, že to prošlo pod žehličkou. Protože to stejně nemá smysl.

Kelly - bordelář první třídy, využije mě ke všemu, co se dá. Nemůžu ale říct, že by se nestarala. S ní je to jako na houpačce. Jednou udělá něco za co ji zbožňuju a podruhé ji mám chuť uškrtit.
Je líná. Líná. Lína. Tak lenivého člověka jsem ještě neviděla. Pracuje dva dny v týdnu a to ještě sedí v kanclu a povídá si s kolegyněmi. Ale pořád mi vkládá jak není unavená. Z čeho proboha? To já makám osm až dvanáct hodin denně a šůruju jí celej barák.
Nerespektovala nikdy moje soukromí. Když zaklepala, nepočkala za dveřmi až ji vyzvu a rovnou vstoupila. Několikrát se stalo, že jsem byl zrovna po sprše a nahá. Na poslední chvíli jsem se vždycky stihla zahalit, ale pokaždé jsem pak viděla rudě. Já jsem si nikdy nedovolila vstoupit do jejich ložnice, i když byli dveře otevřené, a diskrétně jsem čekala až mě vyzve.
Jako matka si vede o něco lépe než otec, ale není to žádná výhra.

Jako rodina jsou děsní sobci. O víkendech kdy jsem si mohla pospat mě vždycky probudily kolem šesté nebo sedmé ráno.
Pak už jsem jen podřimovala, protože co pár minut si někdo zařval u mých schodů.

Jsem neskutečně šťastná, že od nich odcházím, ale jsem tak nějak bezdomovec :D Když jsem si šla prohlédnout ten pokoj o kterém jsem nedávno psala, tak ten by asi nešel :D byl hrozný a v tom bych asi bydlet nedokázala :D No bude to ještě sranda, co myslíte? :D
Ale já se nevzdám, tady mě čeká skvělá budoucnost. Věřím, že nebude lehká, ale bude skvělá. Londýn se může třást, jelikož se mu chystám nakopat prdel.

Australia (Austrálie)

9. listopadu 2012 v 9:00 | Loui |  Filmotéka
posterRežisér, jehož jméno vám po Moulin Rouge zákonitě muselo utkvět v paměti, se tentokrát přesune do Austrálie, do období Druhé světové války. Lady Ashly je bohatá anglická aristokratka, která se rozhodla vzdát se veškého svého komfortu a přestěhovat se do Austrálie, kde právě zdědila statek o velikosti Marylandu a k tomu dvoutisícihlavé stádo dobytka. Jenže ne všichni ji nový majetek přejí, a tak Lady Ashly musí za pomoci statného, i když trochu hrubého dobytkáře (Hugh Jackman) přesunout celé stádo na druhou stranu Austrálie. Jenže zuří válka a japonské bombardéry nemají za cíl jen Pearl Harbor... (oficiální text distributora)


Hvězdy filmu: Hugh Jackman, Nicole Kidman, Brandon Walters
Rok natočení: 2008
USA/Austrálie
Hodnocení na CSFD: 71%
Mé hodnocení: 80%

Můj názor:
Co mě na filmu zaujalo bylo, že se netáhl jen jednou dějovou linii a tam kde už jsem čekala konec, to prostě pokračovalo. Sice to skončilo happy endem, ale je fakt, že u filmu jsem se několikrát naplno rozbrečela (i s mamkou a bráchou). Není to sice ten druh, který bych označila za perfektní ale koukat se na to dá.
Hugh Jackman je krasavec a dobrý herec, což je skvělá kombinace a s čistým štítem se přiznám, že tady ho mám raději než v X-Manovi. Je trochu oprslkí, trochu sexy, tvrdohlavej a když chce tak i galantní.
Nicole Kidman, moc nemusím. Je mi nepříjemná, ale zase nemůžu říct, že by nebyla dobrá. Moulin Rouge je její vrchol kariery, takže i kdyby na krásno chtěla v Austrálii toho nedocílí.
Brandona Walterse, si nelze zamilovat. Zahrál malého Nullaha procítěně a člověk by ho měl sto chutí adoptovat sám. Doufám, že tímhle jeho herecká kariera nezkončila a on se nám ještě ukáže.

Trailer:

Kdo má ty názvy pořád vymýšlet?

6. listopadu 2012 v 16:17 | Loui |  Zpovědníček
Uuuuh. To je porod toto. Shánění si pokoje. Myslím.
Zatím mi to jde. Napsala jsem e-mail na inzerát z gumtree. Potila jsem se u něj jen chvíli a očividně ten člověk, pochopil, co jsem mu napsala (rozumějte - stal se zázrak a já jsem se fakt něco naučila :D). Volal. A já to nezvedla. Za prvé - můj hlas zní po telefonu hrozně. Za druhé - když jsem poprvé vyřizovala něco přes telefon (bankovní účet), mohla sem se ostudou propradnout, když jsem za boha nedokázala porozumět jedné debilní větě. Chudák pán mi to opakoval asi pětkrát.
Vraťme se ale ke shánění bytu. Takže jsem mu napsala rychlou odpověď po smsce (budeme předpokládat, že je to on. Protože rozeznat pohlaví u některých jmen, je vážně nemožné), vymlouvajíc se, že pracuji a nemůžu mluvit po telefonu. Zbaštil to. Díky bohu, teď už mu jen napíšu, kdy mi pokoj může ukázat a je to! :D
Dokonce mám pocit, že ten baráček je hned vedle děvčat z česka se kterýma se bavím. Tak jen doufám, že to nebude tak fekální jako to jejich hnízdečko :D

Mám jenom otázečku... Taky se vám teď dny táhnou jako sopel?
Chjo, stejně nechci myslet na to až svoje děťátka opustím.
Včera ráno jsem šla zrovna po schodech, když se na mě Brodey vrhnul a objal mě takovým způsobem, že mi to sevřelo srdce. A to jsme se neviděli jen čtyři dny. Připadá mi jako bych ho zrazovala.
Plus to moje prasátko se ke mě taky pořád tulí, a včera jsem ho zaslechla jak říká mamce, že nikdo nedělá lepší palačinky než já. Chjooooooooooo.

No nic ja zas letím, vážně musím pracovat...



9 měsíců v Londýně

2. listopadu 2012 v 14:08 | Loui |  Zpovědníček
What the fuck is that?
Really?
Jo. Přesně na den jsem děvet měsíců v Londýně a plánuji, tady žít ještě pár let. Možná tisíciletí.
Díky bohu, že ne jako au-pair. Končím k 18. 11. 2012, kdy odlétám do Česka na jeden kraťoučký týden, pomuchlovat rodinku.
Občas mě přeadnou deprese, že moje miminko už vlastně nebude moje miminko. Že ten prostřední parchant, který mi neustále pije krev, se na mě teď neustále lepí, objímá a říká mi jak mě miluje. A že jsem si s tím starším konečně sedla do noty.
Jo život je na hovno, ale tak proč ho rozmazávat, že? Já si ho překročím a vrhnu se do s nadšením do další sračky... ehm s prominutím. Ale víte co? Nesmírně se na to těším. Loui už bude velká holka! :D
Tady dady daaaa.
Nebojte ještě se ozvu :D

Angels&Damons (Andělé a Démoni)

2. listopadu 2012 v 9:00 | Loui |  Filmotéka
poster
Když Robert Langdon objeví důkazy o znovuobnovení starověkého tajného bratrstva známého jako Ilumináti - nejmocnější tajné organizace v historii - také čelí smrtelnému nebezpečí, které ohrožuje nejnenáviděnějšího nepřítele této tajné organizace: katolickou církev. Když se Langdon dozví, že hodiny na nezastavitelné časované bombě, kterou představují Ilumináti, pořád tikají, odlétá do Říma, kde spojí své síly s Vittorií Vetra, krásnou a záhadnou italskou vědkyní. Langdon a Vetra se vydávají na nepřetržitou cestu a dobrodružstvím nabitou honičku odehrávající se mezi zapečetěnými kryptami, nebezpečnými katakombami, opuštěnými katedrálami a dokonce do srdce nejuzavřenějšího trezoru na světě. Na své cestě sledují 400 let staré starobylé symboly, které znamenají jedinou naději pro přežití Vatikánu. (oficiální text distributora)

Hvězdy filmu: Tom Hanks, Ayelet Zure, Ewan McGregor, Hans Zimmer, Dan Brown
Rok natočení: 2009
USA
Hodnocení CSFD: 66% (k 26. 10.2012)
Mé hodnocení: 87%

Můj názor:
Vím, že před Anděli byla natočena Šifra, jenže filmy beru jak je mám seřazené abecedně a i kdyby něco, tak Andělé se stejně událi před Šifrou :D.
Huh, jsem barbar a vím to, ale Dana Browna jsem ještě nečetla a tudiž nemůžu srovnávat s knížní předlohou. Vím, že Brown je Pan spisovatel, ale pokaždé mi do toho něco přišlo. Ale já se polepším!
Andělé a Démoni je pro mě filmem uspokojujícím a dokážu si ho jednou začas pustit znovu. I když určitě nemá takových kvalit jako knížka (to je prostě pravidlo, tedy vyjímkou Upířích deníku, a ty v serialové podobě taky trochu pokulhávaj).
Tom Hansk je zase Pan herec, nadaný, uvěřitelný a pohledný. Andělé a démoni je jen jeden z dalších filmů, za které se nemusí stydět a být na něj hrdý. Roberta Langdona, intelekta a tak trošku klaustrofóbika zahrál přesvědčivě.
Ayelet Zure je typická herečka, která se škatulkuje mezi ty které jsou krásne, mají svoje kouzlo ale nikdy nebudou sexbombou, o to víc mě ale imponuje, protože kdybych ji měla srovnat s Jolie, tak vím která herečka má navrch.
Ewan McGregor huh, ten chlápek vypadá jako andělík ale, toho zlobivého ďáblika v očích mu nikdo nevezme. I když jsem byla koncem překvapená, nevzalo mě to nějak moc, poučená od Šifry jsem si říkala, že jeden z těch dobrých, zas až tak dobrý nebude.
Stejně tak jako po Šifře jsem si říkala, jak je děsivé to, že je ve filmu kus neodhalené pravdy a my obyčejní smrtelníci jsme každý den ohroženi a ani nevíme jak.
Hans Zimmer, už jen to jméno vyvolává husí kůží. Dokáže nabudit takovou atmosféru, že kdyby jste hudbu vypli a nechali jste mluvit jenom herece, tak celý film klesne o mnoho procent dolů.
Co bych fakt vytkla tak český dabing, tam to Tom hodně schytal :D

Trailer: