Rozbor osobností...

11. listopadu 2012 v 14:28 | Loui |  Zpovědníček
... aneb budu pitvat a pitvat a pitvat!
Koho? "Moji" rodinku v Anglii. Teď když už se blíží konec a já jsem naprosto zoufalá (že tu ještě ten týden musím trpět), jsem si řekla, že bych se mohla alespoň trošku proprat jejich chování ke mě a celkové chování jim podobným.

Kdo neví, jsem au-pair židovské rodiny v Londýně. Pokud něco o židech musíte vědět je to, že - jsou to škrti, mají plno dětí (není boha, aby měli děti jenom dvě - vždycky jsou to tři a víc) a neumí se chovat. Úplně všichni. Hledala jsem vyjímku a myslela si že i našla. Nakonec ona maminka nebyla židovka jen její manžel. Takže asi tak. Bez vyjímky. Nenajdete židy s "dobrou" povahou a jestli jo chce to metál.

Já se starála (starám) o tři parchanty. Jo i když je mám ráda, jsou to parchanti.

Začnu s nejmladším.

Brodey (3) - když jsem začínala, Brodey byl pořád samé mummy - mummy! Nic se od té doby nezměnilo, krom toho, že kolikrát místo opravdové matky tak volá mě. Když je se mnou sám je slaďoučky, chytrý a hodný - občas nezbedný, ale to vždycky vyřeším po svém. Pokud ale je v dohlednu opravdová matka, mám chuť mu dát pár na prdel. Jenže ono to vlastně není ani tak jeho chyba. Vynucuje si tím pozornost, kterou stejně nemá.
Ve svých skoro třech letech se ještě počůrává do kalhot - a klidně i několikrát za den, což je u mě nemyslitelné, ale jeho rodiče to přejdou cukrkandlovým "Oh Brodey!" a jdou ho s úsměvem převléct.
Brodey má ve zvyku si všechno vydupat řevem. Násilným pláčem, když chcete. U mě bohužel nikdy nepochodí. Nechám ho klidně vztekat i hodinu. Ale v žádném případě nebudu skákat jako on zrovná píská/řve. U rodičů je to, ale jiná. Chvílku mu říkají ne, ale pak když už je řev přestane bavit mu všechno povolí. Brodey nikdy nedostal. Vždycky ho posadí na naughty step a všechno je tím "vyřešeno".
Přesto přese všechno jsem si stihla s Brodeym vytvořit jakési návyky - kde ho každé ráno oblékám (na gauči, kde pořád skáče a křičí u toho jump!) nebo když mu nazouvám boty (sedím na turka a on mi sedí v klíně). Když ho uspávám a čtu pohádky, tak mi leží v náručí. Když se spolu mazlíme. Nemyslím, si že to samé dělá s někým jiným takhle stejně.
Je mi smutno, že až tady skončím bude málo příležitostí, kdy ho uvidím se střapatou hlavou ke mě utíkat a vykřikovat Deniiiisa! S čistým štítem můžu říct, že ho miluju ze všech tří dětí nejvíce.

Corey (9) - Nejrozmazlenější z dětí. Neposlouchá, je uřvaný, sprostý a neskutečné prase. Jako jediný člen rodiny dělá všechny potíže a je taky jeden z hlavních důvodů, proč tu u nich končím. Jeho pokoj je jako po výbuchu bomby. Kolikrát se mi chtělo plakat, když jsem vešla do jeho pokoje, třeba jen po pěti minutách, co jsem tam skoro celou hodinu uklízela.
Je mu se nesmí dělat naschvály, protože pak je zle - hodně zle. Ale své bratry a nejvíce Brodeyho rád provokuje, a to je k vzteku. S rodiči si nebere servítky a klidně jim řekne ať drží hubu a hodí po nich ovladač.
Je nenažraný.
Dokáže být ale taky hravý a jako jediný z dětí mi neustále opakuje, že mě miluje a pořád mi něco vysvětluje. Pak to ale třeba skazí tím, že po mě začne házet ve vzteku příbory.
Co totálně nesnáším je, když po koupeli je celá vana zasraná krémovým mýdlem, se kterým si vždycky jen tak hraje.

Casey (11) - s ním to je nejtěžší protože, začíná být správný teen a tak kolikrát neví jak se ke mě chovat. Pravdou je, že je velmi inteligentní a to je možná i jeho prokletí. Dospěláci si totiž myslí, že se k němu můžou chovat jako k dospělému a on tím trpí a vynucuje si pozornost jinak. Je to dítě probůh. Taky proto se na něj více křičí, když se hádá s mladším bratrem. Což mi příjde nespravedlivé, jelikož je v právu pokaždé on. Mám ho ráda, ale bohužel mi nepřirostl k srdci jako ti dva před ním. I když vlastně s ním mám nejméně problémů. Ironie, co? :-)

Simon - velký taťka. Nesnáším ho.
To jako popis asi nestačí.
No nic - je to karierista a žije jenom svou prací. Je v ní od rána do večera, a když má možnost být s dětmi tak ji radši "pracovně" prosedí u počítače. Když už si s dětmi hraje, je to maximálně deset minut. To je asi taky důvod, že ho maj děcka na háku. Nejvíce Brodey, který se radějí tulí ke mně a s tatínkem řve.
Když si s malým hraje, opravdu to jen hraje - jak je skvělý otec. Svě děti jisto jistě miluje, ale jako otec je úplně na hovno. Kolikrát mám chuť mu sama říct ať drží hubu, že to jeho afektované a nadšené žvatlání se nedá poslouchat.
Taky by strašně rád celý barák uklizený. Jenže to by sám nemohl být prase. Protože to je on, kdo po sobě neumí sklízet nádobí, rozlévá mléko po kuchyňské lince nebo dělá hrnkem kruhy. V jeho skříních je bordel, takže jsem se naučila žehlit jeho (jejich) věci sekundově, aby šlo poznat, že to prošlo pod žehličkou. Protože to stejně nemá smysl.

Kelly - bordelář první třídy, využije mě ke všemu, co se dá. Nemůžu ale říct, že by se nestarala. S ní je to jako na houpačce. Jednou udělá něco za co ji zbožňuju a podruhé ji mám chuť uškrtit.
Je líná. Líná. Lína. Tak lenivého člověka jsem ještě neviděla. Pracuje dva dny v týdnu a to ještě sedí v kanclu a povídá si s kolegyněmi. Ale pořád mi vkládá jak není unavená. Z čeho proboha? To já makám osm až dvanáct hodin denně a šůruju jí celej barák.
Nerespektovala nikdy moje soukromí. Když zaklepala, nepočkala za dveřmi až ji vyzvu a rovnou vstoupila. Několikrát se stalo, že jsem byl zrovna po sprše a nahá. Na poslední chvíli jsem se vždycky stihla zahalit, ale pokaždé jsem pak viděla rudě. Já jsem si nikdy nedovolila vstoupit do jejich ložnice, i když byli dveře otevřené, a diskrétně jsem čekala až mě vyzve.
Jako matka si vede o něco lépe než otec, ale není to žádná výhra.

Jako rodina jsou děsní sobci. O víkendech kdy jsem si mohla pospat mě vždycky probudily kolem šesté nebo sedmé ráno.
Pak už jsem jen podřimovala, protože co pár minut si někdo zařval u mých schodů.

Jsem neskutečně šťastná, že od nich odcházím, ale jsem tak nějak bezdomovec :D Když jsem si šla prohlédnout ten pokoj o kterém jsem nedávno psala, tak ten by asi nešel :D byl hrozný a v tom bych asi bydlet nedokázala :D No bude to ještě sranda, co myslíte? :D
Ale já se nevzdám, tady mě čeká skvělá budoucnost. Věřím, že nebude lehká, ale bude skvělá. Londýn se může třást, jelikož se mu chystám nakopat prdel.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Zuzy Zuzy | Web | 11. listopadu 2012 v 17:22 | Reagovat

No Loui, čekni i jsi měla a zaplať bůh, za te minulý čas tvrdý chleba!! Jako té rodině chybí pevná ruka, řád.. a pak je to neřád kam se podíváš... a převážně dvounohých!:-) Jako na tohle bych nervy neměla, ne na děri, ty jsu obrazem svých rodičů, ale co dělat, když rodiče nepřitáhno opratě, asi bych je brala pěkně u huby! doslova..  mojí synovci, dvojčata  8 let a malýmu je dvacet měsíců ale jako tohle by si nesměli dovolit NIKDY! Ano, mít  je rád, ale musí mít mantinely... Buď ráda, že prcháš Krhounku !:D  Moc ti přeju, ať ti další práce a ubytování vyjde a máš klid a zlaťáčky cinkají v kapse. ;-)

2 Zuzy Zuzy | Web | 11. listopadu 2012 v 17:22 | Reagovat

* oprava řeknu ti.. měla jsi

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama