Březen 2013

HUSA

9. března 2013 v 19:11 | Loui |  Zpovědníček
Čau lidí, jak vám kvete pšenka? :D

Asi mi neuvěříte ale tenhle článek už píšu hodinu. Kam se sakra vytratila moje psací *kuck* schopnost? (Btw řecnická otázka :P)

No Loui, nemá dostatek slovní zásoby na to, aby vyjídřila jak moc ji mrzí, že to tady zanedbávala několik měsícu.
Můj první článek o který jsem se pokusila dopadl dost depresivně. Takže jsem na něj několik minut znechuceně zírala, pak jej označila a zmáčkla delete. A spadl mi kámen ze srdce. Ono, by se všechno nemělo brát černě, no ni?
Jestli se sem ještě někdo někdy zatoulá ze starých známích (vlastně mě k tomu dokopala Zuzy *letí pusa*), tak vám nastíním, co se se mnou dělo od prosicnce, kdy jsem se ozvala naposled.

Na vánoce jsem dostala od Santy (rozumějte - Loui) DVD koncert Bad Live at Wembley (áve amazon!). Jsem z něj nadšená ještě teď takže kdo ještě nevlastní, doporučuji. Rozpálí vás do běla.

Bohužel přes vánoce i silvestra jsem musela zůstat v Londýně a tak jsem měla takovou nemastnou a neslanou náladu. Na štědrý den jsem byla domluvená s kamarádkou co zůstavala v Anglii, že to nakonec oslavíme spolu. Udělala jsem na pět kilo bramborového salátu (byl fakt mňamozní ale nechci ho vidět dřív jak na vánoce :D), ona opekla rybišku a celej den sme proležely v posteli a koukaly na české pohádky. Bylo to divné. Ale dalo by se říct, že příjemné.
Na silvestra jsem se párádně natřískala s moji Mulou přes internet. Dalo by se říct, že jsem se bavily, ale no - naživo by byla chlastačka s nejlepší kámoškou přece jen přijemnější :)

S novým rokem jsem začala hledat nový pokoj, protože tam kde jsem bydlela jsem prostě trpěla. Můj spolubydlící totiž přes den spal a v noci si zval kamarádky nebo telefenoval přes skype. A já v tu chvíli opravdu potřebovala spát. Tvalo mi nehorázný měsíc, než jsem si sehnala pokojíček ve kterém by se dalo žít. A tak jsem se přestěhovala.

Moje nadšení, že jsem se konečně žiju jako člověk mi zkazil, právě onen spolubydlící, který mi nechtěl vrátit 300 liber deposit - stále na mě neměl čas, nebo zrovna se mu to nehodilo atakdále atakdále. Skoro tři týdny jsem se trápila s tím, že svoje peníze nedostanu zpět. Nakonec se dcera moji šéfové nasrala vzala mi telefon a tvrdě zakročila :D
Díky ní jsem svoje penízky dostala a mohla konečně vybavit svůj nový pokojíček.

Zařízení pokoje taky nešlo jako po másle, trvalo mi skoro další čtyři týdny, než jsem ho přetvořila k obrazu svému. Protože jediné, co v něm bylo, byla postel a dvě skříně. Potřebovala jsem si ho nějak zútulnit a tak jsem maniakálně vrhla na nákupy (psací stůl, židle, koberce, rostlinku ať tu se mnou něco žije :D).

Všechno se zdálo být ok, ale co Sev nechtěl, sotva jsem si oddychla, že finanční nápor zmizel a já už můžu zase začít šetřit, mi zdechl notebook. Takže další prachy v prdeli, protože ač žiju stovky kilometrů od rodiny a přátel, nehodlala jsem se vzdát komunikace s nimi.

Teď se tu hádám s anglickou klávesnicí a windows 8. Jsem nervák, tak si to dokážete představit. Tady pomáhá jedině tření lalůčkuuu a meditace zvaná HUUUUUSSSSSAAAAA.

A jak se vede vám?